Válečné hry

Svět žil příliš dlouho na pokraji jaderné války, než aby tuto skutečnost filmaři mohli ignorovat. Nejznámějším a také jedním z nejzdařilejších titulů, reagujících na velmocenské hrátky (jež vyvrcholily tzv. kubánskou krizí), je Kubrickův Dr. Divnoláska. Film Válečné hry (1983) vznikl přesně o dvacet let později, tedy v kontextu přece jen odlišných dobových souvislostí. Jeho hrdinou je obyčejný americký středoškolák David, který sice ve škole moc neprospívá, ale se svým počítačem to umí jako málokdo. Při hledání oblíbených „válečných her“ přijde na stopu nečekaného úlovku. Globální termonukleární válka, již objeví na neznámém serveru, vypadá opravdu skvěle. Zjistit heslo, dostat se do systému a začít hrát, to nepředstavuje žádný neřešitelný problém. David se pustí do hry, ovšem netuší, že ve vojenském operačním středisku NORAD vypukne panika, neboť přístroje zničehonic hlásí masivní ruský jaderný útok…

Snímek Válečné hry na půdorysu oblíbených teenagerských filmů a v rovině blízké moderní pohádce upozorňoval na tehdy stále aktuální hrozbu. A stal se velkým diváckým hitem. Matthew Broderick v něm ztělesnil prvního ze svých vynalézavých teenagerů, kterého přivedl o pár let později k dokonalosti titulní postavou v Hughesově klasickém díle Volný den Ferrise Buellera. Pro režiséra Johna Badhama (nar. 1939) to byl druhý velký hit jeho kariéry (po Horečce sobotní noci), podobný úspěch se mu ještě podařil se sci-fi komedií Číslo 5 žije. Vedle kladného diváckého ohlasu měly Válečné hry i několik ocenění, mj. tři oscarové nominace (za původní scénář, kameru a zvuk).

Zdroj: ČT

David chce stejně jako každý kluk, který má osobní počítač, hrát nové válečné hry. Díky náhodě se mu podaří navázat spojení s počítačem, který mu nabídne možnost, aby řídil termonukleární válku. David zvolí místa na zemi, kam dopadnou jaderné zbraně, aniž by tušil, že dává pokyn kontrolnímu systému obrany Spojených států. Pouští se do hry, která může skončit jedině 3. světovou válkou.
Režisér John Badham natočil unikátní snímek, v němž nechá diváka nahlédnout do míst, kde se osud země odehrává na obřích obrazovkách. Stačí velmi málo, aby nastal její tragický konec.

Autor/Zdroj:
reklamní materiály distributora

Americký film Johna Badhama Válečné hry, (1983) .se pohybuje na hranic fikce a skutečnosti. Dobou svého natočení spadá do reaganovské éry napjatých vztahů mezi světovými velmocemi a je jedním z divácky velmi úspěšných filmů s jednoznačně pacifistickým tónem, ostře kontrastujícím třeba s rambovskou sérií. Je s podivem, že snímek se nikdy nedostal do naší distribuce a můžeme jej vidět až nyní na videu (kde ostatně díky, černému trhu už dávno zdomácněl). - Sedmnáctiletý středoškolák David je posedlý svým počítačem. Ve škole vzdor svým schopnostem moc neprospívá; ale není pro něj problém "vloupat" se přes telefonní síť do školního počítače a známky si opravit. Jednou se podobně napojí na jakýsi velký program, nabízející rozsáhlý sortiment jeho oblíbených válečných her. Začne hrát hru Globální termonukleární válka, zjistí však, že jde o pravý vojenský program, simulující možnost skutečného útoku. Stroj nerozlišuje skutečnost a fikci a začne pro vojáky inscenovat vybranou hru natolik přesvědčivě, že málem dojde k válečnému konfliktu. David se svou kamarádkou Jennifer musejí vynaložit všechen svůj důvtip, aby učenlivý počítač přesvědčili že takovou "hru" nemá smysl hrát, protože v ní není vítězů. - Podobně jako ve svém předchozím filmu Modrý hrom představuje režisér divákům varovnou modelovou situaci, která by ve skutečnosti téměř mohla nastat. Jeho snímek je ukázkovým příkladem díla určeného především teenagerům. Poskytuje jim zábavnou formou didaktickou podívanou v tom nejlepším smyslu slova. Dnes film působí sice poněkud anachronicky, řemeslo a dobrý nápad mu však nelze upřít. V hlavní roli exceluje tehdy ve filmu začínající Matthew Broderick.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


Nevinná počítačová hra náhle ohrožuje lidskou civilizaci. Je to fikce nebo realita?
VÁLEČNÉ HRY
Cheyennská pahorkatina v blízkosti Colorado Springs tvoří temeno amerického obranného systému. Do podzemní centrály ústí nervové spoje všech čidel vzdušného poplachového systému. Zde v těžko přístupných Skalistých horách se usídlil NORAD - North American Defense Command. Pohyb těles ve vzdušném a nadvzdušném prostoru USA tu vyhodnocuje počítačová síť a určuje stupeň ohrožení země: číslo 5 znamená mír, čím nižší číslo, tím vyšší nebezpečí. Stupeň jedna znamená 3. světovou válku.
David je sedmnáctiletý student ze Seattlu a tak jako desetitisíce jemu podobných je posedlým počítačovým fandou. Ze svého dětského pokoje se telefonem dobývá do cizích počítačů. Ve školním počítači si takto třeba vylepšuje známky z dějepisu. Ale ze všeho nejvíce Davida zajímají nové hry. A tak jeho počítač vytáčí všechna možná čísla produkčních firem a narazí-li na novou hru, David si ji zkopíruje a hned vyzkouší.
Jednou „uloví" nový druh válečné hry. Umožňíuje různé varianty - od konvenčních konfliktů až po atomovou válku. „Zahraju si na světovou válkul" říká si nadšený David a naprogramuje svůj počítač. V americké bezpečnostní centrále vypikne panika: Na USA letí sovětské atomové rakety! Před očima bezbranných důstojníků počítač simuluje útok. Generíl je nucen aktivovat obranný systém. Ale vzápětí rakety z obrazovek zmizí. To otec poslal Davida vynést smetí.
Nazítří David ve hře pokračuje. Zjisti, že armádní počítač naprogramoval geniální vědec prof. Falken. Každý počítač má heslo, umožňující obejít veškerá bezpečnostní opatřeni. David heslo najde...
To, co následuje, je beznadějný závod s časem. Ústřední počítač nezadržitelně pokračuje ve hře. Jediný člověk může odvrátit katastrofu: prof. Falken. Ale ten je údajně už dva roky mrtvý...
Krátce po uvedení filmu vypukla v USA horečnatá diskuse. Může se něco takového skutečné stát? Může student proniknout do zakódovaných počítačů? Jisté je, že NOFIAD skutečně existuje. Nákladem čtvrt miliónu dolarů postavili v hollywoodském studiu MGM věrnou kopii. Scenáristům se totiž podařilo překonat byrokratické překážky a dostali se do počítačového ústředí a celou hodinu si povídali s velitelem generálem Hartingerem. Po bouřlivé premiéře se ale Air Force distancuje: „S tím filmem nechceme mít nic společného!" Zůstává otázka: Protože jde skutečně o čirou fantazii, nebo protože se autoři dostali skutečnosti blíž, než je zdrávo?
Napínavý film tak podnítil publikum k přemýšlení o sotva znatelné hranici mezi mírem a válkou, mezi životem a zkázou.
rols Cinema 1992/5/56

Autor/Zdroj: rols/Cinema