V žáru lásky

V ŽÁRU LÁSKY
Jedná   se o životopisný snímek o   britské malířce jménem   Dora Carringtonová. Nevadí   mi příběhy podle   skutečných událostí, ale   tento šel naprosto mimo mne.   Začátek se utápí v   intelektuálních moudrech té   doby, které jsou již dnes   pasé. Také jsem   anti-militantně založený   člověk, přesto mne postoje   hlavních hrdinů spíše   iritovaly. Silně   nesympatické postavy mi   bránily, abych si k nim   vybudovala nějaký bližší   vztah. Hlavní hrdinka byla   velmi zvláštní osoba,   která nedokázala vysvětlit   své pohnutky ani těm,   kteří ji dobře znali.   Stejně pro většinu z nich   zůstala nepochopena. Být   odlišná za každou cenu   není vždycky moudré.   Možná se nakonec ani   nedivím jejímu poslednímu   rozhodnutí. Žit v takové   vnitřní izolaci, i když   mezi lidmi, musí být k   nesnesení.

Z   mého pohledu se tento film   nepovedl. Dodívala jsem se na   něj v podstatě se sebe   zapřením, nijak mne to   nebavilo. A to si o sobě   myslím, že mám v sobě   poměrně dost silnou dávku   empatie. Film mi nenabídl nic   mimořádného. Uklidňuje   mně jen to, že jsem nebyla   jediná, kdo životní postoj   paní Carringtonové   nepochopil.

Tu Stevenô Waddington   nepríde ani o svoju hlavu, a   ani nebude upálený ako   kúriatko na ražni. Tu ho   uvidíme i plakať,i opitého   i vášnivého. Na rozdiel od   troch mužov, ktorí boli   milencami Carrington.   Waddington v ľubostných   scénach vystupuje   distingvovane, kým tí traja   sa ukáže v celej svojej   paráde.
a čo sa týka   ženských kostýmov vo filme,   tie by sa skôr hodili na   maškárny ples. Tá ženská   moda v dvadstiatich rokov   musela byť katastrofalná.