V každém pokoji žena

Na idealizovaném pozadí   života v ženských domovech   na Smíchově v 70tých letech   je natočen film jako náhled   do osudů a duší   jednotlivých obyvatelek.   Jejich osudy jsou propleteny a   v souladu s ideologií vše   dobře končí.
V   kontrastu s námětem tu   můžeme vidět celou plejádu   dobrých herců a hlavně   hereček a soudobé exteriéry   okolí Prahy jak vypadaly v   době vzniku filmu.

Příběh o tom, že je barák   plný bab,jejich malicherné   spory není pro platícího   diváka v kině žádný   terno. V minulém století   lístek stál v kině 5 kčs,   a divák z kina musel všechny   ty nabyté zážitky zapít   vodkou.

Nevím, nevím. Jedno z   neposklejších děl   normalizace, co bylo natočeno   v neblahých sedmdesátých   let. Na rozdíl od Vás jsem v   té době žil. Nedostal jsem   se dál než k Balatonu, na   Jugošku už nebyl dolarový   příslib, protože každá   domovní důvěrnice Vás   očernila, že máte dlouhé   vlasy a vousy. Ženské domovy   na Smíchově znám z osobní   zkušenosti z doby svých   studií. Ve filmu se idylicky   pralo a žehlilo ve   společných místnostech, ale   nechtějte nikdo vědět, co   se dělo v nočních   hodinách. Vrátná za dvactku   neměla problém. No, a o   Jaroslavu Balíkovi si myslím   taky svoje. Třpytivý je jeho   film Narozeniny režiséra   Z.K., který si natočil na   oslavu svého ega.

Podívaná asi jen pro ženy a   dívky. Jednotlivé mini   příběhy byly pro mne nudné   a absolutně nezajímavé.   Prostě drůbežárna a nic   jiného. Herečky   odvyprávěly určené texty,   a šly na kafe.