V Číně jedí psy

Doslova brutální komedie,   místy připomínající Pulp   fiction. Fakt jsem se   pobavila. Dánský film   prostě nezklame.

Kdyby bylo možno unudit za   hodinu a půl člověka k   smrti, mohli si včera večer   ti nesympatičtí dánští   kuchaři připsat další   oběť...

Gangsterský drsný   černohumorný film   tentokráte od dánských   tvůrců. Netají se   Tarantinovskou inspirací,   ikdyž tu jsem nějak   postrádal. A má to být   také podle skutečných   událostí. No, potěš.   Zajímalo by mě kam šahá   realita a kde už je fantazie   scénáristy. Akce je tu   myslím tak akorát, černý   humor se tu na diváka hrne   neustále, přesto se mi zdá,   že je to takové   nedotažené. Občas rozjetou   akci zabrzdí divné   rozjímání. Bavit se však   divák rozhodně bude. A také   žasnout nad tím, co jsou   schopni udělat čtyři   chlápci kvůli cizí   ženský, když přitom ani   nemusí.

Zřejmě pokus o natočení   kultovní gangsterské   černohumorné komedie.   Dánský Pulp-fiction se   nekonal. Místy trapný a   celou dobu nudný nesmysl.   Pár vtipných hlášek by se   ve filmu sice našlo, ale   zbytek dialogů působil   nejapně a dementně. Možná   bych, při mně vrozené   toleranci, dal hodnocení o   něco vyšší, ale ten   závěr už jsem, přes   veškerou snahu, nedal. Pod   pojmem „severský film“ si   představuji spíše   depresivní psychologická   dramata, to jim rozhodně jde   podstatně lépe, severský   humor mě jaksi míjí.

"Zabil jsem Hanne!...   Proč?... Chtěla mi vzít   televizi". Přehlídka   zcela černého humoru, který   se však někdy vytrácí a   zůstává pouze cynická   drsnost. V touze udělat co   nejčernější komedii je to   přecejenom poněkud   přepísknuté. Vyvraždění   rockové kapely ovšem nemělo   chybu, no, a pak si uvědomte,   čemu se to vlastně smějete   :-).

Skvely dansky film
Ak ste fanusikmi gangsterskych   komedii a zaroven vam nasilie,   absurdnost a drsny humor nie   je cudzi, tento film je pre   vas ako stvoreny. Neda mi ho   neprirovnat k filmom Guya   Ritchieho, ktore tiez milujem,   ale inak. V cine jedia psy je   film, ktory je iny - je dansky   a z toho vyplyva aj jeho   specialna "exotika"   a pocit neocakavaneho.

Harald a Arvid su   bratia z uplne odlisneho   cesta. Arvid v zivote nedostal   ani pokutu za parkovanie a ako   bankovy uradnik to dostava   zozrat v praci aj doma. Jeho   zivot je pretkany nekonciacou   nudou. Naproti tomu Harald,   muz s pochybnou minulostou, o   vzrusenie nema nudze. Vedie   restauraciu, obchoduje so   srbskou mafiou, pod kabatom ma   vzdy zbran a v chladnicke   semtex. Preto niet divu, ze aj   ked bratia, obaja ziju uplne   odlucene zivoty. Vsetko sa   zmeni, ked Arvid poziada   Haralda o pomoc s jednym   kriminalnym kuskom a zabava sa   moze zacat. Bratske duo   doplnuju kuchari Martin a   Peter, ktori pomahaju az s   podozrivym zanietenim.

Film je plny   pitoresknych postaviciek,   ktore by ste v ziadnom inom   filme nenasli - pomocnik v   kuchyni Vuk, ktory kvoli   srbskemu povodu nemoze robit   nic ine a tak je Haraldovym   fackovacim panakom, doktor   Erling, mafian Ratko (pravy   jugos).

Filmu   davam 10/10 za jeho   neotrelost, dobre zvladnutu   gradaciu, svojsky humor a   kvalitne herecke vykony. Ak sa   vam tento film bude pacit,   urcite si pozrite jeho (volne)   pokracovanie Old men in new   cars.

... „Při všem, co jsi   dělal, jsi věřil, že   děláš správnou věc, není   to tak? O tom to celé je.   Když věříš, že je to   správně, je to správně.“   Arvid je nudný a   pořádkumilovný bankovní   úředníček. Tak nudný, že   i manželka raději opustí   jeho a společný byt, kde mu   nechá pouze televizi a na zdi   nápis "Strč si ten   svůj život ... do prdele   Arvide". V bance je   svědkem přepadení, při   kterém nečekaně lupiče   zneškodní právě on a to   raketou na squash. Jenže být   hrdinou se nevyplácí. Do   bytu mu vtrhne neznámá žena   a tvrdě vysvětlí důvody   přepadení. Dobrák Arvin se   tedy rozhodne napravit škody   způsobené svým hrdinským   činem. O pomoc proto   požádá svého bratra   Haralda s kriminální   minulostí a společně   přesvědčí i personál jeho   kuchyně „Pověz nám   ještě jednou tu část o tom   "rodinném   štěstí". Jenže   páchat dobré skutky není   jen tak. A já bych se měla   nad sebou taky zamyslet,   protože tahle krvavá a   brutální šílenost se mi   líbila víc než se sluší a   patří : -)). Ale jak pravil   Harold „Nemusíš se stydět   za to, že chceš jednou za   čas dát průchod své   agresi.“