Utajený

Stačí dlouhý statický anonymní videozáznam ulice a domu, ve kterém bydlí Anne a Georges, a jejich život to postupně převrátí naruby. Anne a Georges sledují dlouhý videozáznam jejich ulice a domu, který pořídil jakýsi anonym.
Takhle začíná film Michaela Hanekeho (scénář i režie) Utajený, který získal na 58. MFF v Cannes Cenu za režii, Ceny FIBPRESCI a ekumenické poroty. Posbíral i čtyři Evropské filmové ceny, Césary, které se udělují francouzské produkci a mnoho dalších cen po celém světě. Tajemné vzkazy, které dostává Georges a které vedou hluboko do jeho minulosti, pomalu rozleptávají nejen jeho život, ale vztah s manželkou a jeho vnitřní integrace, osobní ukotvení v životě, práci, v rodině se rozpadá. Postupně si dokáže odpovědět na otázky kdo a proč. Ale vracet se k tomu všemu po takové době?
Vynikající herecké výkony Daniela Auteuile a Juliette Binocheové umocňují silný příběh o vině, svědomí a lidském selhání.

George /Daniel Auteuil/, pracovník TV, dostane zvláštní balíček obsahující video s ním a jeho rodinou – tajně natočený materiál – a znepokojivé kresby, jejichž smysl je dost nesrozumitelný. Netuší, kdo mu mohl zásilku poslat. Sekvence na videu jsou postupně osobnější, což naznačuje že odesílatel zná George již delší dobu. George cítí nebezpečí a bojí se o svou rodinu. Rozhodne se navštívit policii, ta však odmítne jakoukoliv pomoc, protože ze zásilky není zřejmá žádná konkrétní hrozba...

Bezpečný svět manželů Georgese a Anne Laurentových vezme za své, když se na prahu jejich domu v klidné pařížské čtvrti objeví videokazeta. Není na ní nic, než dlouhý záběr ze statické kamery, sledující dům a ulici. Tak začíná příběh oceněného snímku scenáristy a režiséra Michaela Hanekeho Utajený. Po první nahrávce na sebe nedají čekat další, již osobnější kazety a podivné naivní kresby, jež manžele stále více zneklidňují a jež jsou důkazem toho, že je kdosi neúnavně sleduje. Policie jim prý nemůže pomoci, dokud nikdo není v ohrožení života. Georges postupně vytuší, kdo by mohl být oním utajeným sledovatelem. Zpočátku odmítá přiznat dětský hřích, jenž po letech může být spouštěcím mechanismem podivné msty. Dobře si uvědomuje, že se zákeřně provinil na alžírském chlapci Madžídovi, nicméně ve své sebestředné aroganci nechápe, proč by měl být potrestán po tak dlouhé době za něco, co provedl jako šestiletý svému vrstevníkovi ze žárlivosti. Rostoucí napětí, nejistota a strach postupně naleptávají vztahy mezi manžely a narušují nejen jejich rodinný, ale i společenský a profesní život, odehrávající se dosud v poklidu za hradbami knih. Režisér zvolil chladnou a odtažitou formu vyprávění, jako by on sám byl oním neznámým a nepoznaným za objektivem videokamery. Film o lidském selhání provokuje pomalým tempem a nejednoznačným vyústěním (do filmu jsou mj. vloženy dva kratičké záběry na malého chlapce). To vše je však režijním záměrem, díky němuž vzniká civilní a přitom tajemná atmosféra, umocněná i výtečnými hereckými výkony. Původní název snímku, na nějž nelze jen tak snadno zapomenout, lze překládat i jako Utajené či Skryté.
-kat-, Filmový přehled 2006/3