Umění plakat

Depresivní, mrazivý   příběh rodiny, jejíž   členové jsou chtě nechtě   poznamenáváni citovým   vydíráním otce neukazuje   nic nového, co už bychom   jindy a jinde neviděli,   nesnaží se na nic apelovat   či řešit, zaznamenává   situace chronologicky po   sobě, i když ze začátku se   trošku jakoby zdráhá naplno   sdělit v čem spočívá   shopnost utěšit otce. Když   malý kluk jde za otcem do   pokoje místo sestry, deprese   a bezmoc propuká v plné   síle.Filmařsky solidní sic   průměrné dílo.

Není třeba si k diváckému   zaujetí zvát na pomoc kouzla   kamery, krásu přírody,   naléhavost hudby, ba ani   nadpřirozené úkazy -   zdejší postavy jsou samy o   sobě dobrými přízraky a   žijí dostatečně   výmluvným životem... Ano,   patrně se jedná o umění,   plakat až do sebeobětování   vlastních dětí, protože na   to ony slyší, především   nejmladší Allan - ve snaze   zalíbit se otci a zachovat   zdání rodinného štěstí,   po kterém podvědomě   touží, je schopen   přistupovat znovu a znovu na   odpornou otcovu hru... a dost   možná, že i díky tomu bude   právě on hlavní postavou v   novém dramatu o litujících   se sobcích na zoufalých   rodinných sešlostech a   řetězec plačících tyranů   tak zůstane nepřerušen.   Docela děsivá možnost, že   i tímto způsobem lze   zabírat místo na planetě.

Myslím, že i připraveného   zamrazí. U severských dramat   už jsme zvyklí na nějakou   tu depresi, splín a černý   humor, tentokrát je ale jeho   dávka pořádně drsná,   podivínská a krutá.   Sledujeme neutěšené poměry   v jedné rodině očima   malého chlapce, který o tom,   co je to incest zjevně nemá   pojem a rozlišit dobré od   zlého pro něj není lehké.   Zvlášť když ústřední   postava zvrhlého otce   dokáže pomocí pláče   manipulovat nejen jeho   naivitou, ale přiznám se,   že v některých chvílích   obalamutil i mě a skoro mi   té kreatury bylo líto. Styl   vyprávění dělá   skandinávské tvorbě čest,   je syrový, odkaz Dogmatu je v   něm jasně patrný. Některé   scény (otec přijímá i   synkovo   "náhradnictví",   fingovaná sebevražda, která   se málem zdaří) tnou   opravdu hluboko.