Ulice zpívá

Skvělá role opilce pro pana   Buriana. Jeho hlášky   neskutečně pobavily. Je to   dobrá komedie s několika   málo hloupými okamžiky a s   trošku ne moc domyšleným   koncem.

Mne v tomto filmu stále více   oslovuje, i když jde o   herecký projev na   minimálním ploše na rozdíl   od Marvana nebo Buriana,   tragické postavy našeho   filmu, pana herce Čeňka   Šlégla.

Vlasta Burian a jeden z jeho   nejlepších parťáků,   přihrávačů, Jaroslav   Marvan opět na scéně.   Tentokrát v komedii, naivní,   i smutně laděné. Zde se   možná tvůrce babyboxu také   mohl inspirovat. Zoufalá   anonymní osmnáctiletá matka   odloží své milované dítě   do takové kouzelnické bedny   a to se následně dostane do   výchovné péče dvou   cirkusáků. Ti si s   nějakými ouřady nelámou   hlavu a dítě si ponechají.   Pak je skok v čase. A z   malého roztomilého dítka se   stane namyšlený dospělý   muž. Takový fracek. Ten, kde   může, tam rozdává radost.   Tu laškuje s hospodyní Lory,   tu se zase věnuje sousedce   Katy. Dvojice cirkusáků   také zestárla o oněch asi   dvacet let. Jsou nemožní. Na   co sáhnou, to pokazí.   Kamaráda jim občas dělá   přítel alkohol. Burian je ve   své roli už dost slabý.   Opakuje se.
Snad   nejlepší humorné místo je   vaření kávy v pekáči a   rozdělávání ohně. Když   budete mít před sebou kamna   se čtyřmi dvířkami. Ve   kterých se ten oheň   rozdělává?

Pak je tu zápletka s   ukradenými šperky. A   nakonec? Příběh dopadne   tak, jak má.

Film měl premiéru na   počátku Protektorátu. Snad   ve své době znamenal, aby   lidé myšlenkami utekli od   reality. Osobně jej řadím   ke slabému průměru.

Myslím, že tento film   patří mezi ty slabší z   Buriánových komedií, ani to   vlastně není typpická   komedie. Ani přihravač   Marvan mnoho nepomohl. To, co   možná fungovalo na divadle,   ve film nefungovalo. Takových   úletů však mnoho nebylo a   Burián patří mezi ty,   jejichž komedie je skoro   vždy zárukou dobré zábavy.

Další herecký koncert   Vlasty Buriana. Ohromné   číslo bylo už jeho entrée   v cirkuse, jak vyskočil v   blejzrovaném kostýmu klauna   ze skořápky rozbitého vejce   a pusou "zahrál" na   klarinet.
Dvojici   Burian & Marvan se povedl   originální recept na   "café purée",   vařené v pekáči, jež   však mělo být původně   bílou kávou.
Mimořádně to slušelo   Evě Matouškové v tragické   roli nešťastné matky   odloženého dítěte. Byl to   sice jen štěk (vlastně ani   ten štěk ne, spíš   mihnutí), ale svou postavu   zahrála s tím správným   pathosem. Není malých   rolí.
Neméně   zajímavá je zde   představená   "filosofická"   teorie o zhoubném vlivu   využívání elektřiny na   veškerý život.

Vyloženě nejslabší   Burianův film kromě filmu   Slepice a kostelník.Je to   sice dle úspěšné   divadelní hry,ale jako film   to prostě nefunguje.Sem tam   něco probleskne ,ale na   Buriana je to slabé.Možná   kdyby zvolil zkušeného   režiséra mohlo to dopadnout   lépe.

Není to zase to nejlepší co   mohl Burian poskytnout, ale   všechno se nevydaří a ze   všeho nemůže být klasika.