Údolí krásných žab

Cesta do hlubin puberťákovy   duše. Respektive zamilované   puberťačky. Ač divák s   jejím chováním nesouhlasí,   v podstatě mu jí je líto.   Obrácení k lepšímu je   předvídatelné; neukázali,   jak pokračoval její vztah s   Jindrou. Přesto se mi to   líbilo víc než   profláknuté a každou   chvíli vysílané komedie z   téže dekády.

Vždy se těším na Jiřího   Valu jako otce Jany a na jeho   proslovy k pubertální   dívce, na jejich společnou   návštěvu koncertu kapely   Rangers. Právě tak při   vzpomínce na Jiřího Valu se   mi vybaví tento film. Jinak   si o pionýrských táborech   myslím své, v padesátých a   začátkem šedesátých let   jsem jich absolvoval dost,   později i jako praktikant a   vedoucí.

Údolí krásných žab je   moje vzpomínka na dětství,   prožívala jsem své první   úlety podobným způsobem   jako Jana, takže mi byla   opravdu hodně blízká i film   s tématikou puberty....a   neřekla bych, že se jednalo   o jen dívčí prázdninový   příběh :o)

Hlavní hrdinka je normální   pubertální holka s kterou   trochu zamává první láska.   Nevidím na jejím chování   nic nepatřičného, až tedy   na její útěk z tábora, ale   ten byl podle mě až   vyvrcholením všeho co se   dělo předtím. Co mě   rozesmálo, tak návštěva   letního koncertu, na který   šla dívčina s otcem v   obleku. Dneska by se šlo v   džínách a rozhodně ne s   kravatou na krku. Vůbec to   oblečení byla radost   sledovat. Nostalgie v podobě   písničky, kterou jsme   zpívávali u táboráků a   obradkovaný hubený Víťa   Jandák.

Hodně silná osmička v   hodnocení. Pan Březina ve   své knize věnované   českému filmu tento snímek   poněkud shazuje. S většinou   jeho komentářů se však   neshoduji. Film Údolí   krásných žab patří k těm   snímkům, které nejsou   příliš často opakovány. A   je to možná škoda. Žánr   dětského filmu, respektive   filmu pro mládež je v   posledních dvaceti letech u   náas opomíjen. Počet   vzniklých filmů   napočítáte na prstech   jedné ruky a možná vám   nějaký ten prstík ještě   zbyde.
Snímek   vypráví o jedněch   prázdninách patnáctileté   žáby jménem Jana. Tehdy   před těmi 40 lety, (tak   skoro je tento film stár),   byli patnáctiletí lidé   skutečně ještě dětmi. Na   pionýrák se jezdívalo na   dvacet dní (tak dlouhý byl   jeden turnus) a prožívala se   na něm všelijaká   dobrodružství. Dnes se o   totéž, co tehdy dělali   pionýři, snaží skauti. :-)  
Naše patnáctiletá   hrdinka prožívá první   lásku, kterou kvůli   pionýráku, musí opustit. A   nechce se ji na ten   dvacetidenní pobyt odjet.   Musí. Není plnoletá a   rodiče jedou na 14 dní do   Bulharska. Kdo by ji hlídal?   Podvod s maroděním nevyjde a   tak Jana odjíždí do Údolí   krásných žab. Občas tam   udělá nějakou tu holkovinu,   aby nakonec zjistila, že na   táboře je to prima.
Prima je i tento film.   Vedle větších herců -   Vala, Myslíková, Jandák -   hraje spousta dětských   interpretů. Řada z nich se   objevila ve více snímcích a   stali se tzv. dětskými   hvězdami.

Snímek je nostalgickou   vzpomínkou na tábory, v té   době pionýrské, plné   dobrodružných her,   táborových ohňů a s tím   spojené trampské písničky.   Byla to doba bez mobilních   telefonů a jiných   digitálních vymožeností a   všichni si nerušeně   užívali přírodních krás.   A přesně takový je tento   příběh o zamilované   patnáctileté dívce, která   na takový tábor jet musí,   ale dělá všechno proto, aby   byla vyloučena a poslána   zpět domů, kde by se setkala   se svým chlapcem. Ve svém   věku hezká Milada Vnuková   ztvárnila tuto dívku   přesvědčivě, a jeden by   pro ni našel i pochopení.   Zajímavostí je role   Vítězslava Jandáka, který   zahrál velice sympatického   táborového vedoucího.   Snímek je pro dospělého   diváka příjemnou   vzpomínkou na dávná léta,   dnešní mladí vtom neuvidí   nic zajímavého. Oddychový   film nejen pro mládež s   dívčím příběhem, který   povzbudí a potěší.

Dobrý přepis dívčího románu od St. Rudolfa.
Dívčí četba od Stanislava   Rudolfa, na níž navázala v   současnosti Lenka Lanczová,   je klasikou svého žánru.   Údolí krásných žab byla   jedna z mých oblíbených   knížek v dětství a moc se   mi líbil i tento pohodový   film z prostředí mládeže,   který bohužel v poslední   době postrádám naprosto   všude. Na DVD nevychází, v   televizi není. Přitom je to   odpočinková záležitost, u   níž nám vůbec nepřijde,   že ona puberťanda Jana   prožívá své trable s   první láskou již před   více než 30ti lety.   Sympatická mi byla i Milada   Vnuková, hrající Janu,   bohužel pak v 80. letech   zcela zmizela...copak s ní   asi je? Jde o jeden z filmů,   kde nemusíme hledat žádné   vazby na minulou dobu, snad   jen označení pionýrský   tábor, ale myslím, že tato   drobnůstka nemůže nikomu   dojem z filmu zkalit. A   podobné trable s prvními   láskami i rodiči prožívá   i dnes spousta mladých   děvčat.

Patnáctiletá Jana má   trávit prázdniny na   pionýrském táboře.   Prožívá však i první   lásku s chlapcem Jindrou a   tak pro ní pobyt je spíše   utrpením. Nebaví ji to a   nakonec chce utéct, ale i ten   útěk jí nevyjde. Nakonec   pobyt na táboře dokončí.

Pro mnohé taková   nostalgická vzpomínka na   dětské tábory. Tady sice   už pionýrské, ale ještě s   mnoha prvky skautismu, ještě   to nebyla ta hrůza dětských   táborů ROH. Film sám o   sobě je spíše jen   průměrný, který ale   pobaví zpěvem Vítězslava   Jandáka u táboráku, kdy se   mu z hrdla naprosto   nepřirozeně ozývá hlas   Karla Zicha.:-)

Jen stran úplnosti filmu,   policistu, co staví O.   Brouska na motorce hrál   Miroslav Krejča (1931-2005),   doktora se sanitkou, kterého   hrál Václav Kotva, namluvil   Oldřich Velen.