To byl český muzikant

"To byl český muzikant". Postavy vynikajících skladatelů vážné i lehké hudby byly již do té doby několikrát zachyceny v životopisných filmech nebo jen ve výsecích jejich života. To snad vedlo ke vzniku tohoto filmu, ale hlavní pohnutkou byla snaha ukázat, jak česká píseň ve zpracování populárního kapelníka Františka Kmocha a v podání jeho neméně populární kolínské kapely dovedla zapůsobit na český lid a jak to dovede dosud. Proto byl tento životopisný film především hudebním filmem, kde se od začátku hraje a zpívá, od prostých vesnických tancovaček, na nichž pan učitelský Kmoch se svým otcem vyhrává, až ztratil pro to místo, až po početné úspěchy, jež Kmochova kolínská kapela v cizině, ve Vídni, Pešti, Nižním Novgorodě slavila.

Oč prostší byl český život v letech sedmdesátých až devadesátých předminulého století, než ve velkoměstech a státech, v níchž se rodila sláva jejich velkých skladatelů, o to méně dramatičtější je také život Kmochův. Nebylo tu velkých nárazů ani dramatického vyvrcholení - až snad na jeho klidné rozhodnutí mezi kantořinou a povoláním hudebníka - nebylo zde milostných výbojů a zklamání. Jeho život brzy po prvních úspěších vplul do šťastného manželství s Marií Kalašovou. Proto by sám nestačil nadějovou náplň filmu. A proto také těžiště filmu bylo přeloženo do hudební části, zdůrazňující,jak prostý hudebník, původně venkovský učitelský pomocník, dovedl promluvit k duši lidu, aniž ji zatahoval do banality, jak opanoval srdce prostého člověka svými písněmi, které většinou zcela znárodněly.

Tvůrci námětu a režisér Slavínský chtěli patrně vytvořit národní film. Ale tímto filmem došli dále, než ti, co národovost filmu vytloukali z kondelikovštin, svatých Kopečků a Antoníčků, z holinek nebo z historických krojů a dějů, divák jistě dobře cítil stále (země byla okupována Němci), že pouhé nahromadění písniček sebelíbivějších a populárnějších ještě má daleko do představy národního filmu, který by byl současně výtvorem uměleckým.

V hlavních představitelích vytvořil životnou postavu, přesvědčující láskou k hudbě a odhodláním probojovat se přes příkoří a počáteční neporozumění, Otomar Korbelář, zdařilý výkon podal jako jeho otec Jaroslav Vojta. Ostatní postavy, zejména ženské, mají spíše význam pro dějovou výplň a dekoraci.

Učitel Frantlšek Kmoch má děti i své povolání rád, ale ještě raději má hudbu. Po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje nové skladby a proto často zaspí a do školy přijde pozdě. Řídící učitel Kmocha varuje, už kvůli své dceři Cilince, která ho má ráda. On však dává přednost hudbě a Cilinka se provdá za jiného. Zemská školní rada Kmocha suspenduje. Kmoch se spolu s rodiči stěhuje do Kolína. Sestavuje kapelu, kterou jeho příznivec baron Hrubý doporučí pro silvestrovskou zábavu. Když operní pěvkyně Sittová zazpívá Kmochovu píseň, zalíbí se jeho hudba i kolínské honoraci. Přítomni jsou i manželé Kalašovi, jejichž dcery Pepička a Márinka Kmocha milují. Kmoch je brzy jmenován kapelníkem sokolské hudby v Kolíně, s níž úspěšně koncertuje v Brně. Po návratu se dozví, že Márinka zemřela. Ožení se s Pepičkou a brzy mají několik dětí. Se svou kapelou Kmoch úspěšně koncertuje ve světě a šíří slávu české hudby.