Tenkrát v ráji

Samé záběry na skály a kde je nějaký děj?   Musím říct, že jsem se docela nudil a film   posouval. Postavy byly pro mě nezáživné,   nikomu jsem nefandil ani na nikoho nenadával,   prostě mi jejich osudy byly úplně lhostejný,   což by se u filmu stávat nemělo. A to nemluvím   o traileru, který mi vlastně už předem celý   film vyspoileroval.

Josef (Joska) Smítka byl hrubý, vulgární a   netolerantní. Rád provokoval, utíkal ze   zaměstnání. Tento komunistický levičák si   glorifikaci nezaslouží. Mimo jiné v Německu v   roce zdravil komunistickým pozdavem a ohrožoval   místní dívky nožem.

Další film s mizerným zvukem
Nabývám dojmu, že současné české filmy by   měly být natáčené s titulky, protože tiché   dialogy přehlušuje příliš hlasitá hudba.   Nechápu, proč docela jinak dobrý film dokáže   zcela znehodnotit zvuková režie.

Vcelku poctivě udělaný film, kterému však   chybí emoce, duše, klouže po povrchu, a ani   neokoukaný Hradílek a skutečný příběh tomu   nepomůže.

Další retro příběh zasazený do doby druhé   světové války a Protektorátu. Parta lidí,   horolezců, je rozdělena událostmi dvacátého   století. Němci, Češi spolu žijí a   prožívají různé situace. Pak je něco   rozdělí. Je tu i láska vůčí zrzavé mladé   dámě.
Film sice cením vyšší známkou, ale   patří spíše ke slabému průměru. A co je na   něm nejhorší, je zvuk. Tak příšerné   ozvučení bývá b českém filmu v poslední   době časté. Interpreti špatně artikulují,   mluví zbrkle a zvukaři to i dál przní. Mnohdy   jsem musel film přetočit kousek zpět a pustit   si nějakou scénu znovu. Děs běs.

Na ČSFD se na film docela nadává, ale zas tak   hrozné to nebylo, viděl jsem daleko slabší   snímky! Ano rozpočet nebyl nejvyšší, občas   to působilo šité horkou jehlou a triky třeba   také zas takovou kvalitu neměly, ale příběh   byl zajímavej a herci taky, nuda to nebyla,   ačkoliv více napětí a akce by neškodilo,   nakonec myslím pohodovejch 60%.

Na jedno podívání to jde, ale vyšší ambice   to nemá, více než natáhlý děj, jsem ocenil   herecké výkony mladých herců, kteří   neokupují tv. obrazovky. Můj strýc Karel, byl   totálně rovněž v raichu, utekl v roce 1944,   četnictvo šlo po něm a jeho schovávala za   postelí jeho teta. Můj otec jako *1921, byl   nasazen v Rakousku, oba se svobody dočkali a   mohli po válce založit své rodiny. První   třetina filmu ukazuje jenom skály, od půlky se   děj trochu rozjel...

Krásný dobový snímek, trochu romantický, taky   horolezecky zajímavý, ale hlavně životopisná   vzpomínka na zmařené životy.Film nemá ambice   stát se historickým dramatem a přesto hodně   vypovídá o letech a událostech na které   nesmíme zapomenout.Překvapivý výkon neherce   Vavřince Hradílka si zaslouží uznání a   Radůza vás nenechá přejít titulky bez   povšimnutí.

Ráj v háji...
Film zpracovává reálný životní příběh   českého horolezce Josefa “Josky” Smítka.   Ten za druhé světové války, v době   protektoriátu, po odvedení k tzv. totálnímu   nasazení do Německa, z něj uprchl. Při útěku   ho v Praze zatkla česká protektorátní policie,   ale při výslechu požádal o potřebu jít na   toaletu, kde se protáhl do světlíku a slezl,   stylem “komínového lezení”, od přízemí,   odkud utekl. To by mohla být atraktivní lezecká   scéna, ve filmu je ale situace jinak, méně   zajímavěji. Smítka se poté ukrýval ve   skalách v “Českém ráji”, v oblasti   Sedmihorska, v tzv. Skaláku. Po filmařské   stránce je film kvalitně natočená dobovka,   bohužel ho ale totálně “zabíjí”   scénář, (autorem je Josef Urban podle své   stejnojmenné knihy). Děj filmu se soustředí   hlavně na Smítkův vztah se starší vdanou   horolezkyní Vlastou Štáflovou a tím ho   degraduje na nepříliš originální a plytkou   “červenou knihovnu”. Bohužel, jak bývá   poslední dobou v českém filmu zvykem, při   natáčení námětů, podle skutečných   událostí, si děj tvůrci upraví tak, aby byl   méně zajímavý, než byla skutečná realita.   Místy je to opravdová scenáristická zoufalost,   jako třeba Smítkův útěk od milenky po   hromosvodu, nebo opíjení manžela Štáflové,   to by se hodilo, tak leda do Kameňáku 153. A to,   že se ve Skaláku najednou, z ničeho nic,   objeví ruský partizán!? To je hodně bolavý   prst, z něhož si to scenárista vycucl. Jeho   přestřelka s německými vojáky, patří k   nejméně věrohodným “válečným scénám”,   které jsem ve filmu viděl, od dob gerojských   sovětských velkofilmů. Další, co film   sráží dolů, jsou nedůvěryhodné dobové   lezecké scény, hlavně tedy pády do konopného   lana. Než špatné a nevěrohodné kaskadérské   scény, to raději žádné.
Ke kladům filmu ale   patří, krom kvalitní filmové výpravy, také   herecké výkony a to i u “neherce”,   kajakáře Váři Hradílka. Je to sympaťák,   který se typově na “frajera” Josku hodí.   Přesvědčivá je i Vica Kerekes, v roli “femme   fatal” Vlasty Štáflové, přišla mi nápadně   podobná, mé oblíbenkyni, Táně Pauhofové.   Film má též kvalitní kameru, jen to   nadužívání leteckých záběrů z kamerového   dronu se brzy stane otravné. Dalším kladem   filmu je hudba, včetně titulkového songu od   Radůzy. Film má mnoho nesporných dílčích   kvalit, tím víc je škoda, že ho tak   znevěrohodnil marný scénář

JiříkPátý
Musel jsem na ten film jít, přestože mě   hodnocení těch co ho viděli, a pasovali se na   lepší scénáristy, či režiséry, nebo   kameramany, spíš varovalo, abych zůstal doma a   uchoval si Josku takového jak jsem ho vnímal   já, když jsem přelézal jeho cesty, ve skalách   poslouchal zkazky o jeho kouscích, a litoval, že   tak brzo mu bylo odepřeno lézt.
Nelitoval   jsem, i když nám film vypráví příběh,   který si vůbec neklade za cíl popsat o Joskovi   všechno. Vždyť on byl i boxerem, a skutečně   pilotem, nejmladším v té době u nás.   Především však vytvořil přes 60 krásných   pískovcových linií. Pokud je po něm   přelézáte nemáte jen pocit, že Vaše   stoupání k vrcholu pozoruje, a hodnotí, ale   také vnímáte respekt k jeho výkonu   podporovaný pouze tehdejší, s dneškem   neporovnatelnou horolezeckou výstrojí.  
Nejspíš kritikům filmu uniklo, že ten   příběh je pouze o radosti z lezení uprostřed   nádherné přírody, o přátelství na laně a   kolem něj, které druhá válka, nakonec   podobně jako ta první, dokázala nenávratně   rozdělit, film o nesmyslnosti a krutosti války,   o hrdinství postav v době války, ale i o tom,   že zákeřnost války bylo možné překonat   jinými cestami, než obětováním života.   Vkrádá se pak i otázka, na kterou film   neodpovídá, zda vzdor Josky a jeho dalších   přátel ze skal byl skutečným hrdinstvím,   jímž dokázali, aby válka byla byť jen o   minutu kratší? Dva z nich byli spolu s Joskou   zastřeleni, necelé dva měsíce před koncem   války. Dva se v Terezíně dožili osvobození.  
Pokud kritikům vadilo,že děj filmu není   zřetelně označen časem pak těm vzkazuji, aby   si zopakovali dějiny ČSR před a v průběhu   války. Nakonec si neodpustím to co se mi chce   říct a musím napsat. Pokud byla skutečná   Vlasta Štáflová krásná jako její   představitelka ve filmu, i tak krátký vztah   stál zato, a možná, že ještě dnes někde   žije jejich dcera.