Tenkrát podruhé

Výlet do minulosti, kdy člověk doopravdy žil a mil
Francouzský film dokáže občas překvapit - to   platí na sto procent o snímku Tenkrát podruhé   scenáristy a režiséra Nicolase Bedose.   Příběh stárnoucího muže, který se ocitá v   pasti moderní doby - neoslovují ho moderní   technologie, o jeho práci není zájem a jeho   manželka mu dává najevo, že se jí hnusí.   Lidí, kteří se v současném světě necítí   spokojeni sami se sebou ani s okolím, je stále   víc a víc.
Tuto deziluzi možná pomůže   vyléčit nebo alespoň zmírnit společnost Time   Travelers. Za ne zrovna malou sumu dokáže   klienta přenést do minulosti, kde se cítil   šťastnější, kde ještě věci měly řád a   smysl a lidé byli vstřícnější a měli si co   říct.
Victor dostane darem poukaz pro cestu do   minulosti - rozhodne se vrátit do r. 1974, do   okamžiku, kdy se zamiloval do své ženy.   Nastupuje tým analytiků, scénografů,   kostymérů, vizážistů, maskérů, herců,   kteří Victorovi zprostředkují nové prožití   zážitků v roce 1974, kdy poznal svou životní   lásku. Je to všechno jenom "jako", ale   kupodivu to funguje.
Klobouk dolů, film je   úžasný, herecké výkony excelentní,   působivá muzika, po výtvarné stránce jedna   velká paráda a v prvé řadě naprosto   originální nápad. Nicolas Bedos se ve svých 39   letech dokázal vcítit do kůže nepotřebných a   vyhořelých šedesátníků a natočil na toto   téma romantický, dojemný a hluboce   emocionální film.

Taková neobvyklá romantická komedie. Jen to   není moc romantické. Ani komedie. Spousty témat   se film dotkne jen tak lehce z povrchu a raději   hned uhne. Aniž by zjistil jestli to pálí nebo   ne. Část děje není expozicí pro postavy, ale   pro diváky. Takový proof of concept. Jen   netuším čeho.

Skvělej casting, herecké výkony, hudba,   scénář, střih, refinovanost a hravost, jsem   nadšený! A co je nejlepší, kromě závěru   jsem v jediný moment neměl dojem, že se mi film   vnucuje. Uff, příjemné, dlouho jsem nezažil.