Tenkrát na východě

Kde jinde by se mohl skrývat únosce krásné čínské princezny Pei Pei než na Divokém Západě? Padouši se jí zmocnili přímo v pekingském Zakázaném městě a císař bez váhaní posílá do Ameriky obrovské výkupné. Člen císařské tělesné stráže Chon Wang (Jackie Chan) je jen bezvýznamným členem poselstva, ale právě jeho schopnosti se ukáží být pro úspěšné splnění mise nezbytné. Mezi desperáty s rychlými kolty, prostitutkami s velkým srdcem a bizarními komickými figurami si totiž bojové umění dokáže zjednat mnohem větší respekt než vznešené diplomatické vyjednávání.

Příběh: Krásná čínská princezna Pei Pei je lstí vylákána ze Zakázaného města a unesena do Ameriky. Císař vyšle na Divoký Západ poselství vezoucí výkupné. S výpravou cestuje i bezvýznamný člen císařovy osobní stráže Chon Wang, který ale nakonec díky štěstí a perfektní znalosti kung-fu sehraje v osvobození princezny hlavní roli.

A je to tady: král hongkongských akčních filmů Jackie Chan, charakteristický svou směsí neuvěřitelně dynamických soubojů a potrhlého humoru, vtrhl na Divoký Západ a opět slavně zvítězil.
U vzniku tohoto svérázného westernu stál Jackieho starší nápad, jemuž se cesta k realizaci otevřela až po úspěchu kriminální komedie Křižovatka smrti. Není to ale rozhodně první přátelský kontakt asijské kultury s americkými kovboji. Podobný příběh jsme mohli vidět třeba už v roce 1971 ve filmu Rudé slunce, v němž bandita Charles Bronson pomáhal samuraji Mifunemu nalézt ukradený vzácný meč.
Na rozdíl od tohoto poměrně vážného filmu je ale Tenkrát na východě nezastíranou taškařicí, napěchovanou gagy a samozřejmě nezbytnými ukázkami Chanova pohybového mistrovství. Podle osvědčeného receptu z Křižovatky smrti i tentokrát dostala asijská hvězda panáka plnícího úlohu komické figurky. Tentokrát je jím světlovlasý Owen Wilson, jenž zde oproti pochybnému hororu Zámek hrůzy dostal mnohem větší možno předvést svůj nemotorný chlapecký šarm. Zahrál si vůdce vlakových lupičů Roye O'Bannona (zřejmě nejhoršího žijícího střelce na celém Divokém Západě), který se rád považuje za velmi mazaného lišáka a k Wangově misi se impulsivně rozhodl přidat hned poté, co se dozvěděl o štědrém čínském výkupném. Jako obvykle je i zde Chan obklopen krásnými ženami. To se týká jak snědé Brandon Merrill, tak především Lucy Liu, představitelky čínské princezny Pei Pei,jejíž temperamentní půvab jste možná oceňovali už v Odplatě nebo v oblíbeném seriálu Ally McBealová. Hlavní padouch v podání kaskadéra a herce Rogera Yuana je sice drsný a temný jako noc, ale je zde prakticky jen do počtu k šoumenské dvojici Chan-Wilson.
Podobně jako v mnoha jeho předchozích filmech je Chanova postava takovou čínskou verzí hloupého Honzy - Chon Wang je poctivý, svědomitý, oddaný, a přesto nakonec ke štěstí dojde. Velkou zásluhu na tom pochopitelně má i jeho bravurní ovládání bojového umění. Díky němu totiž může provádět věci, které prostě musíte vidět na vlastní oči, protože jinak byste jim neuvěřili. Jackie Chan jako obvykle točil všechny svoje kousky bez pomoci kaskadérů nebo triků a tentokrát dokázal holýma například rukama usadit čtyři zuřivé Indiány s tomahawky, vyhrát souboj pistole proti podkově a rafinovaným trikem ohýbat vězeňské mříže. Je to prostě frajer.
Leoš Flodr Total Film 2000/7/87

Autor/Zdroj: Flodr Leoš/Total Film


Po kobercovém náletu zvaném Křižovatka smrti začalo oko amerických producentů na Jackieho Chana shlížet o dost vlídněji. Zvlášť když se rozhodl zopakovat osvědčenou formuli Číňan-co-se-nevyzná-v-Americe-a-má-komického-parťáka-a-všechny-skope, ozvláštněnou tentokrát o to, že se vše odehrává na Divokém západě. Děj není důležitý (takže si scenáristé mohli dovolit takové věci jako čtyři na sobě nezávislé protivníky, indiánskou svatbu po pěti hodinách známosti a koně, co chlastá), hlavní atrakcí je mix kung-fu s reáliemi Západu. Celá příběhová struktura je jen řetězem typických westernových situací, jako je přepadení vlaku, útok Indiánů, rvačka v saloonu či střelecký souboj dvou mužů na zaprášené ulici, až na to, že místo tradičního kovboje s bleskovými kolty tu lítá Jackie Chan s ještě bleskovějšími kopy.
Jackie Chan se míhá na plátně s elegancí odchovance Pekingské opery a s energetickou spotřebou menší atomové elektrárny. V akčních scénách se nezastavuje ani na vteřinu a hladce popírá zákon zemské přitažlivosti i poučku o tom, že není legrační, když někoho kopnete do hlavy. Dojem násobí fakt, že Chan se tradičně nenechává zastupovat kaskadéry. Jako ve všech svých filmech zaměřených na americký trh i tady ubral na délce a promakanosti kontaktních soubojů a soustředil se spíš na destrukční situace a rychlé, úderné gagy. Díky tomu Tenkrát na východě nepůsobí tak zběsilým dojmem jako hongkongské chanovky, což je vidět na už klasickém sestřihu nepovedených záběrů před závěrečnými titulky, kde tentokrát převažují přebrepty. To ale neznamená, že bychom si měli nechat ujít Jackieho Chana, jak to po čase zase s plnou parádou rozbalí na velkém plátně. A pokud by někdo ze skalních fanoušků měl pocit, že tentokrát se Jackie tak trochu krotil, může se doma dorazit některým z klasických pure kung-fu filmů žlutého ďábla. Vzhledem k tomu, že Chanova filmografie obsahuje už téměř padesát kousků, bude mít solidní výběr.
ŠTĚPÁN KOPŘIVA Premiere 2000/9/40

Autor/Zdroj: Kopřiva Štěpán/Premiere

Po komerčních hitech Rachot v Bronxu a Křižovatka smrti (1998) se populární hongkongský herec Jackie Chan (působící v Hollywoodu) objevuje v debutu amerického reklamního režiséra Toma Deye Tenkrát na východě. V akční komedii pro mladší obecenstvo představuje Chona Wanga, služebníka čínského císaře, který doprovází císařskou stráž s výkupným za unesenou princeznu Pei Pei. Ta byla zlákána k útěku do svobodné Ameriky svým učitelem, ovšem na místě byla zrazena a odvezena do pracovního tábora pro imigranty. Chon se odloučí od výpravy a hledá princeznu s pomoci frajerského bandity Roye O'Bannona a narychlo nabyté indiánské manželky. Cestu komplikuje to, že jako podivný cizinec si proti sobě rychle popudil i spoustu nepřátel a navíc je na něj vydán zatykač. Pei Pei ho přesvědčí, že se nechce vrátit k despotickému otci. Chon ji musí bránit i před loajálními císařskými strážci, usilujícími dopravit ji zpět do Číny. - Prostředí Divokého západu a asijský původ i rychlé končetiny Jackieho Chana vytvářejí kontrast dvou odlišných kultur, sloužící jako vděčný zdroj dějových zápletek a komických situací. Snímek, jenž v českém distribučním překladu upomíná na slavný spaghetti-western Sergia Leoneho, v originále parafrázuje název jiného filmu, V pravé poledne (High Noon); patrné jsou i další odkazy (Chov Wang své jméno vyslovuje jako „John Wayne ), jeho parťák se ve skutečnosti jmenuje Wyatt Earp). Inspirační zdroje však přicházejí i z Chanova rodného kraje (při stylové vrcholné scéně v kostele si divák nutně vzpomene na filmy Johna Woo). Hlavní hvězda však ve svém věku začíná v akční roli působit mírně křečovitě; kuriozní ukázky bojových umění, kterých tu není mnoho a málokdy něčím překvapí, nestačí odpoutat pozornost od banality celého díla. - Na závěr filmu je připojen tradiční sestřih nepovedených záběrů.

Autor/Zdroj: Hokr Ondřej/Filmový přehled


Uprostřed nenápadného továrního komplexu stojí nenápadný hangár. V něm je výtah, hlídaný jedním nenápadným vojákem. Výtah vede mnoho desítek metrů pod zem, kde se skrývá tajná laboratoř, ve které tým několika vědců pracuje na projektu pro Pentagon. Pokoušejí se vytvořit metodu pro zneviditelnění člověka. A jsou více než z poloviny úspěšní. Už se jim podařilo speciálním radioaktivním sérem úspěšně zneviditelnit nejrůznější zvířata včetně gorily. Problém je v tom, že se stále nedaří stoprocentně úspěšně neviditelné subjekty opět zviditelnit. A Pentagon je netrpělivý, což se nelíbí mladému šéfovi vědeckého týmu, geniálnímu Sebastianovi Caineovi (Kevin Bacon).
Doktor Caine ovšem není jen geniální, ale také velmi ctižádostivý a odhodlaný riskovat. Proto se rozhodne přejít rovnou k poslední fázi experimentu, otestovat celý proces sám na sobě, nechat se tři dny analyzovat svým týmem a pak se opět zviditelnit. Zneviditelnění proběhne podle plánu, ale pak se situace zkomplikuje, protože selže jak technický, tak lidský faktor. Za prvé se totiž nepodaří provést zviditelnění a za druhé se nikdo dostatečně nezabýval tím, že se zneviditelněným zvířatům podivně mění psychika a stávají se agresivními...
Kevin Bacon v hlavní roli je od začátku filmu mírně nesympatický a nafoukaný, prostě nepříliš vhodný pro postavu hlavního kladného hrdiny. Což je v pořádku, protože se záhy dozvíme, že kladným hrdinou není, a po pár hodinách zneviditelnění se z něj stane skutečný parchant. A navíc nadržený parchant, kterýchce samozřejmě udělat co? Správně. Znásilňovat krásné ženy a likvidovat své nepřátele. Ano, Paulu Verhoevenovi (Základní instinkt, Showgirís, Hvězdná pěchota) se podařilo i v Muži bez stínu několikrát poškádlit cenzory, a to velmi inovativně (uvidíte sami v kině). Jeho film je ale především poctivá napínavá sci-fi, říznutá trochou velmi drsného humoru (nebo nechutných zvráceností, podle toho, jaký vztah máte vy osobně k předchozím mistrovým dílům).
Dnes už trikové technologie pokročily natolik, že v jakémkoliv filmu (tedy aspoň v jakémkoliv hollywoodském plnorozpočtovém) můžete na plátně vidět naprosto cokoliv. Neviditelnost titulního hrdiny tentokrát umožnila filmařům použít tyto technologie novými nevídanými způsoby, ve scénách, které by před pár lety žádný scenárista nemohl napsat, protože by dobře věděl, že jsou nezfilmovatelné. Například když je neviditelné gorile vstříknuto zviditelňovací sérum, vidíme, jak proudí jejími žilami, do tlukoucího srdce a odtud do celého těla, které se začíná postupně, vrstvu po vrstvě, objevovat. Je to současně strašidelné i krásné. Přitom se gorila pohybuje, kolem ní stojí pohybující se doktoři, dotýkají se gorily a kolem toho všeho se zcela volně pohybuje kamera. Nebo se neviditelný s viditelným perou pod vodou. Nebo si neviditelný myje obličej v umyvadle. Nebo vidíme neviditelného jen díky tomu, že je částečně pocákán krví (cizí) nebo posypán popelem. Prostě, i když je hlavní hrdina větší část filmu neviditelný, vidíme, co dělá. Projevuje se mnoha různými způsoby, při kterých se trikoví experti museli neuvěřitelně vyřádit a které samy o sobě jsou dostatečným důvodem k tomu, abyste na tento film šli do kina.
Scénář Muže bez stínu (od Andrewa Marlowa, autora Konce světa nebo Air Force One) rezignuje na jakoukoliv psychologii nebo filozofii a soustředí se pouze na to, aby se divák ani chvíli nenudil. Než se stačíte nabažit neviditelných zvířat, už je tu neviditelný doktor Caine, a než se stačíte nabažit doktora, změní se v psychopata a film se z drsné sci-fi nenápadně přerodí v akční thriller o několika vystrašených vědcích, polapených v podzemí spolu s neviditelným maniakem, který pro ně chystá v nejlepším případě rychlou smrt a v horším případě něco horšího. Dlužno ocenit, že se kladní hrdinové nechovají příliš idiotsky a přijdou s několika inovativními metodami na jeho objevení a zneškodnění. Když pomineme neobvyklý fakt, že film vůbec nemá hlavního kladného hrdinu, drží se scénář všech klasických klišé, proložených čas od času správně dávkovanými originálními detaily, vtípky a hláškami. A fungovalo to (aspoň v mém případě) výborně. Už dlouho si nepamatuji, že by mi v kině 114 minut uteklo tak rychle.
Kevin Bacon zvládl hlavní roli dobře. A to jak v úvodu filmu, kdy hraje klasickým způsobem, tak v druhé části, kdy se vyjadřuje především hlasem a musel jistě vydržet strašlivé mučení při natáčení trikových záběrů, ve kterých hrají různé části jeho zdigitalizovaného těla, pohybující se podle dat ze senzorů na Baconově kůži. Ostatní herecké výkony (včetně Elisabeth Shueové, nominované na Oscara za Leaving Las Vegas) nestojí za zmínku, ale příliš to nevadí, protože veškeré neakční a netrikové scény se omezují na jakýsi náznak milostného trojúhelníku, který stejně existuje jen proto, aby si divák mohl čas od času oddechnout a aby pak další várka triků byla o to působivější.
Přiznám se, že mám radost, když se mezi filmy s vyšším posláním a nudnými „akčňáky" jako podle kopíráku občas objeví podívaná, která nemá naprosto žádné vyšší cíle, ale přitom je dokonale řemeslně zvládnutá. Obvyklí Verhoevenovi spolupracovníci Jost Vacano (kamera), Jerry Goldsmith (hudba), Mark Goldblatt (střih), Ellen Mirojnicková (kostýmy) a Allan Cameron (výprava) odvedli bezchybnou práci. Dokonce bych označil za šťastný tah i to, že byly některé brutální sekvence těsně před premiérou vystřiženy či zjemněny (např. scéna znásilnění), čímž film ztratil potenciální příchuť „kontroverze za každou cenu", která bývá některým Verhoevenovým snímkům vytýkána. Film je díky tomu o něco akceptovatelnější pro široké publikum, a možná i proto měl o premiérovém víkendu největší tržby ze všech dosavadních Verhoevenových snímků.
Muž bez stínu se mírně liší od většiny ostatních sci-fi thrillerů. Asi tak, jako se Útok z hlubin liší od většiny filmů o vraždících mořských tvorech nebo jako se Blade liší od většiny filmů o upírech. Drží se většiny žánrových klišé, ale je o trochu dravější, o trochu méně předvídatelný a naprosto profesionálně natočený. A at už se při něm budete dobře bavit, nebo doopravdy bát a odvracet v hrůze oči, jedno je jisté: Nudit se nebudete.
František Fuka Cinema 2000/9/94

Autor/Zdroj: Vosmik Ondřej/Cinema