Tenkrát byly stromy veliké

Válečný vysloužilec Kuzma Kuzmič Jordanov se vrátil z války jako hrdina, ověšený metály. Radost ze života ale umřela spolu s jeho milovanou ženou, která se míru nedočkala. Kuzma kdysi pracoval jako soustružník, teď už se ale do práce nevrátil, živí se pouze příležitostnými výpomocemi a pomalu propadá alkoholu. Jednoho dne tak přijímá nabídku jakési stařenky, aby jí pomohl nastěhovat do bytu těžkou pračku. Během manipulace ale Kuzma na schodech zakopne a spolu s pračkou skončí v kotrmelcích dole pod nimi. Pračka je na padrť a Kuzma se probere až v nemocnici. Leží celý potlučený a tiše závidí ostatním pacientům, kteří mají spousty návštěv. Sám nikoho nečeká, a je proto velmi překvapen, když se u jeho postele objeví tatáž žena, které rozbil pračku. Čeká výčitky a hartusení, babička má ale starost pouze o něho. Vyprávějí si o svých životech a stará paní se Kuzmovi zmíní i o Nataše, osiřelém děvčátku ze svojí vsi. Kuzmovi její příběh nedá spát a ihned po propuštění z nemocnice se za Natašou rozjede. Představuje se jako její otec a začíná se o ni starat. Nataša, která si už na rodiče nepamatuje mu to uvěří a zamiluje si ho, právě tak, jako on ji. V teple rodinného štěstí roztává i okoralé Kuzmovo srdce a on dává vale svému předchozímu životnímu stylu. Konečně má zase pro koho žít...