Tak daleko, tak blízko

Začátek se nese ve stejném   filozofickém duchu jako Nebe   nad Berlínem. Někdo říká,   že je to vykrádání   původního filmu, což je na   jednu stranu pravda, ale mě   to přišlo tak nějak   logické, už jen kvůli   zachování návaznosti. Zvrat   nastává, když se Cassiel   také stane člověkem - stane   se tak náhle, skoro náhodou   a narozdíl od Damiela v   životě nemá takové   štěstí. Ke konci film   připomíná spíš akční   detektivku, což mi přišlo   trochu zvláštní. Tím však   nechci říct, že by mi to   nějak vyloženě vadilo, jen   mi to v kontextu s Nebem a   začátkem filmu přijde   takové ... nechci říct   přímo neladící, ale ... no   ... prostě zvláštní. Skoro   jako bych koukal na jeden film   a pak zas na nějaký jiný.   Každopádně film je to   zajímavý a Cassiela jsem si   oblíbil už v Nebi, takže   jsem ráda, že tady dostal   více prostoru - Otto Sander   je v téhle roli prostě   geniální ...