Tábor padlých žen

POZOR SPOILER!

Probíhá zátah na lehké ženštiny. Spousta jich je zatčeno. Ihned jsou odvezeny do tábora nucených prací. Zde se seznamují s jejich hlídači, ale i doktorem Zikmundem. Velitel tábora je docela přístupný člověk, na rozdíl od zfanatizovaného mladého Chomiče, který stále vtlouká všem do hlavy ideu komunismu. Jsou zde vězněni i muži. Ti občas hrají karty a díky českému varietnímu umělci i ruskou ruletu. Jsou sem dovezeni i řeholníci. Ti mají být izolováni, protože se na převýchovu nehodí, jak přikázal pověřenec. Ženy se učí šít a večer si jednu z nich vybere jeden z hlídačů, poručík Plažák, a dvakrát ji přetáhne jakýmsi „řemením“. Tentýž muž najde jednu z dívek u nemocného mnicha a najde zde i penicilín. Způsobí kolem toho poprask, ale velitel jej umravní. Jedna z dívek prchá z tábora s cikány, ale je Plažákem dostižena. Ostatní na politické přednášce poslouchají a zatracují mandelinku bramborovou. Z ženy Mandy se stává údernice, čímž obdrží lístky na cukr pro dceru a dovolenou. Manda se vyspí s manželem jedné dozorkyně, té co jí „zařídila“ údernické výkony. Jedna z hlídaček jde za partyzány, kteří jsou zde také a honí diverzanty, a obdrží od nich potvrzení o odboji. V ubikaci se opět hraje ruská ruleta, které se účastní i sem vpadnuvší Plažák, ovšem nezachová se jako muž a defekuje. Kolektiv nacvičuje hru ke slávě KSČ. A vtom sem opět přijíždí pověřenec, aby přinesl strašnou zprávu. Převýchovné tábory se budou rušit a nahradí je uranové doly…

S tříletým zpožděním přichází do našich kin jeden z mála slovenských (byt' koprodukčních) filmů 90. let, Tábor padlých žien. Televizní režisér a producent Laco Halama (nar. 1957) jej jako svůj debut natočil podle stejnojmenného bestselleru Antona Baláže (tento údaj však není uveden v titulcích). - „Kolektivní tragikomedie" se odehrává v několika měsících roku 1949 v převýchovném táboře, kam byly k politickým a „nespolehlivým" vězňům přivezeny i zadržené prostitutky z bratislavské přístavní čtvrti. Tvůrci si vybírají několik postav (mladičkou prostitutku Ernu, tělovou masérku Riu Amalu, stárnoucí děvku Mandu, velitele i velitelku tábora a estébáckého poručíka Plažáka), aby na nich ukázali paradoxy doby. V centru pozornosti je však židovský táborový lékař Zigmund, který svými ironickými poznámkami glosuje popřevratovou situaci. - Svým stylem snímek připomíná Menzelovy Skřivánky na niti, avšak nedosahuje jejich kvalit. Místy akcentuje sex (vycházející zejména z povolání protagonistek), jinak zůstává při statickém popisu a nedostatečně využívá nabízející se dramatické i tragikomické situace. Zároveň vyznívá spíše nostalgicky až idylicky, ačkoliv je věnován právě obětem stalinistického lágrového režimu.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/9/29

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Šlapky, kněží, političtí vězni, cikáni a mandelinka bramborová na převýchově v komunistickém lágru
Bujarý noční život v přístavní čtvrti je paralyzován. Desítky vojáků spalují atmosféru prodejné lásky na popel a nakládají bratislavské šlapky na korby náklaďáků a do autobusů, aby je odvezli mimo město, do pracovních lágrů obehnaných ostnatým drátem, které tu zbyly ještě po nacistech. Mrazivý dech Vítězného února 1948 se pomalu, ale jistě rozlévá po celém Československu, ale ještě nedokáže všechno spálit. Ani tento lágr ještě není lágrem typickým pro 50. léta, v němž jsou hlavními nástroji politického boje vyškubané vlasy a vymlácené zuby, tady se „historicky nejlepší režim" zatím omezuje jen na „povznášející práci v dílně", osvětové přednášky a Píseň práce. Aspoň zatím. Kvas nepokojné doby ale dává tušit, že takřka idylický život v tomto táboře je z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
Jedním z nemnoha filmových počinů zprivatizovaného bratislavského filmového studia na Kolibě je právě Tábor padlých žen, který byl před lety dokonce uveden na berlínském filmovém festivalu. Což, bohužel, neberte jako doporučení kvality, ale spíš jako důkaz úzkoprsé festivalové politiky, která se řídí čistě vlastními, sobeckými zájmy. Německý koproducent filmu měl v Berlíně zjevně víc než dobré konexe, když tak slabý film protlačil tak daleko.
V Táboře padlých žen najdete snad všechno, co poúnorová léta nabízela - šlapky, františkány, politické vězně, židy, Cikány, sadistické dozorce, velitele s nacistickou minulostí, alkoholu propadající partyzány, vnitrostranické čistky, ruskou ruletu, potravinové lístky, údernické agitky... I mandelinku bramborovou. Do značné míry i díky tomuto tematickému zahlcení divák nedostává šanci poznat a procítit byť jen jeden jediný životní osud. Všechny postavy zůstávají u své prvoplánové definice a nikam dál se nerozvíjejí, všechna témata jsou nahozena jen ve své křiklavé povrchnosti, bez jakékoliv snahy dostat se k něčemu podstatnějšímu. Tábor padlých žen tak nelze v pravém slova smyslu nazývat filmem, ale spíš souborem oživlých obrazů, který klouže po efektních kulisách ostnatých drátů a obnažených těl.
Hercům tak mnoho prostoru pro práci nezbylo. Snad ještě nejlépe si s tím poradil Juraj Kukura, největší hvězda snímku, který svého židovského doktora Zigmunda pojal jako ležérního, ironicky břitkého glosátora absurdní doby a absurdních situací. Ani on však nedokázal dát zjevně vrcholné scéně filmu patřičné napětí a emoce.
Zdařilý pohled na kritická 50. léta se české, potažmo slovenské kinematografii zatím stále nedaří. Vzpomínkově uspořádaná Zdivočelá země utrpěla svým neobratným sestřihem původního seriálu, Bumerang určitou tezovitostí a nekompaktností, Tábor padlých žen pak zase prázdností obsahu... Naprosto nedostižní tak v tomto směru stále zůstávají třicet let staří Skřivánci na niti Jiřího Menzela, kteří s neobyčejnou nonšalantností dokázali postihnout nejen absurditu doby, ale zároveň v tom všem neztratit člověka se všemi jeho radostmi a strastmi všedního dne.
Jaroslav Sedláček Cinema 2000/9/111
P. S. A jen tak mimochodem - Skřivánci na niti svého času v Berlíně vyhráli!

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema

Příběh z prostředí poúnorového 'převýchovného' tábora mapuje osud skupiny bratislavských prostitutek. Po šťáře v přístavní čtvrti se ženy ocitnou v pracovním lágru, paradoxně ve společnosti mnichů a politických vězňů. V panoptiku táborového osazenstva výrazně vystupuje postava židovského lékaře Zigmunda (Juraj Kukura), který nové poměry sarkasticky komentuje.
BAŠ Premiere 2000/10/36

Autor/Zdroj: BAŠ/Premiere


Príbeh odohrávajúcí sa v tábore určenom na prevýchovu bratislavských prostitutok. Krátko po februárových udalostiach roku 1948 sa poverením ministra rozhodne očistiť město od podvratných živlov. Po policajnej razii odvezú všetky prostitútky na nútené práce, aby sa z nich stali uvedomelé občianky.
Renáta Šmatláková Katalóg slovenských celovečerných filmov

Autor/Zdroj: Šmatláková Renáta/Katalóg slovenských celovečerných filmov


Příběh: V roce 1949 byl v Bratislavě v rámci budování nové a lepši společnosti proveden zátah na podezřelé a protisocialistické živly. Takto nashromážděné prostitutky byly převezeny do bývalého nacistického pracovního tábora s cílem převychovat je na uvědomělé občanky a pokud možno i soudružky. V táboře už se zabydlovalo mužské osazenstvo - podvodníci, pasáci a politicky nespolehliví, o jejichž osudu noví vládci zatím nerozhodli. Tvrdá změna už ale visela ve vzduchu.
Autor námětu a scenárista v jedné osobě Anton Baláž se ve svém filmu vrací do pohnuté doby na počátku komunistické vlády, kdy ještě dožívaly nejrůznější společenské pozůstatky z války a první republiky. Jenom málokdo tehdy mohl hledat ve své minulosti nějakou útěchu a budoucnost přicházela ještě víc než jindy ve znamení velké nejistoty. Vítězná strana si teprve postupně zkoušela dostupnou moc při budování socialistické společnosti a mýcení starých zlořádů, ale učila se velmi rychle. A pracovní tábory jsou taková užitečná věc, která se hodí vždycky.
V tomhle se sice původně mělo víc zpívat, radovat a převychovávat než trestat, ale doba pomalu zrála k drastičtějším prostředkům upevňování vládnoucích pozic. To vše dobře tušil židovský táborový lékař Zigmund (Juraj Kukura), který toto zařízení i jeho velitele poznal už za války. Obě postavy jsou velmi zajímavé: doktor coby věčná opozice rezignoval na nějaké přizpůsobováníse požadavkům nové společnosti a velitel (Štefan Kvietik), který za války přisluhoval mocným, se zároveň snaží pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují, s vědomím, že vděčný mu nebude asi nikdo.
V táboře je vlastně dobově odpovídající sociální mikroklima: převychovávané prostitutky reprezentují všechny malé lidi, které tak či onak semlely velké dějinné změny, nastupující brutální vládce symbolizuje sadistický poručík Plažák a slepou absurditu nadšených budovatelů zase jasánkovitý agitátor. Herecky snímku jasně dominuje Juraj Kukura, zajímaví jsou také Jozef Vajda jako bestiální Plažák a Hana Gregorová coby postarší mateřská Manda. Nečekejte od Tábora padlých žen žádné velké drama ani zásadní zodpovězení historicko-sociálních otázek, spíš jen připomínku nepříliš vzdálených časů a určitých principů, které se jen tak nemění.
Leoš Flodr Totalfilm 2000/9/107

Autor/Zdroj: Flodr Leoš/Total Film


Ocenění: Cena za scénář na festivalu Eurofilm 1998 v Luhačovicích
Celovečerní debut režiséra se odehrává v roce 1949 v převýchovném táboře, kam byly převezeny zadržené bratislavské
prostitutky. Snímek svým stylem připomíná Menzelovy Skřivánky na niti, avšak nedosahuje jejich kvalit. Akcentuje především
sex a místo kritiky stalinského teroru slovenská verze vyznívá nostalgicky až idylicky. Film hrajeme především proto, že slovenská, roční produkce se pohybuje jen mezi 1 - 2 celovečerními filmy a byla by tedy škoda se s tvorbou našich východních sousedů neseznámit.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora