Svět patří nám

Poslední společný snímek   satiristického dua V + W,   neboť jejich následující   činnost v Československu   narušilo vypuknutí 2,   světové války a oba byly   nuceni emigrovat do USA.   Válečná hrozba byla ve   vzduchu už dlouho a to by   nebyli právě tito dva, aby   tuto skutečnost ve své   tvorbě nepoužili. Poměrně   málo se ví, že byla pro   film použita divadelní hra   pod názvem ´Rub a líc´. Na   režijní stoličku   samozřejmě opět neusedl   nikdo jiný, než Martin   Frič. Celý dějový koncept   na svou dobu samozřejmě   začíná problematikou kolem   hospodářské krize, do   kterého se čím dál více   vtírala temná mračna   nacistické ideologie. A dalo   by se říct, že na svou dobu   to byla skutečně odvaha.   Dnes je už známo, že   právě kvůli nacismu   zasáhla cenzura a tak musela   být změněna zparodovaná   jména nacistických   pohlavárů a dokonce i   jejich, prý až moc   průhledných, obleků.   Parodování aktuálního   dění jim vyšlo už v jejich   předchozích snímcích, což   potvrzuje vcelku velký   divácký ohlas. A ohlas měl   i tento snímek a to tak   velký, že nakonec nechali   nacisté spálit všechny   negativy a kopie. Nemožné se   však stalo skutečností a   něco se přeci jen podařilo   zachránit. Po válce byl z   dochovaných a poskládaných   materiálů opět v kinech   snímek uveden, jen bohužel   ne v takové podobě, jaký   před válkou byl.   Každopádně i tak se toho   dochovalo dost na to, aby jsme   si mohli v plné dokonalosti   chybějící scény ve své   představivosti doplnit.   Snímek je ve své podstatě   nadčasový a i po tolika   letech od svého vzniku má   každé nové nastupující   generaci co říct. Na   veškeré nešvary   inteligentním způsobem   upozorňuje a humorným stylem   před nimi varuje.   Mistrovství pánů Voskovce a   Wericha je stále   nezpochybnitelné a nezhatí   to ani na dnešní dobu ne   zrovna ideální technická   stránka filmu.

Na můj vkus moc postav a moc   politiky. Scény s V+W jsou   dobré, ale nějak se mi jich   zdá málo. V každém   případě asi bude povinnost   filmového fandy toto dílko   vidět, i když já si   myslím, že kdyby jej   neviděl, tak by zase o tolik   nepřišel. Dávám plusy za   trochu té legrace, které   bych snesl více.

Česká klasika a nejvyšší   třída komediálního filmu,   to je film Svět patří nám.   Šlo naprosto geniální   dílo, protože zde dva   divadelní umělci, ukázali,   že návyky a postupy známé   z divadla, mohou být i   předností, pokud jde o   kvalitní scénář, dialogy a   režisérskou osobnost.   Dodávám a skladatele.

Voskovec a Werich natočili   čtyři společné filmy a ty   patří do klenotnice   československého filmu.   Bavíme se při scénkách,   které nám připomínají   scénky z amerických   grotesek. Já osobně mám   radši Hej rup, který nám   více připomíná naší   domovinu a ovšemže není nad   maslostroj, který si naší   hoši uměli sami vyrobyt a   nemuseli jej dovážet...

Přijde mi to až moc   politické, což bylo účelem   tohoto filmu.Ovšem kdyby tady   nehráli pánové W + V, tak   by ten film určitě neměl   takový ohlas.
Stejně   mi přijde docela neprávem   opomíjený, protože své   diváky si našel, i když   mně zrovna moc ne.

Většina z tohoto, byť   téměř 80 let starého   humoru, dodnes docela funguje;   ale sorry, nemám rád   politiku. Kdyby byla jen   zápletkou příběhu, ale   tady je jeho hlavním smyslem.   Takže skalním fanouškům se   omlouvám, ale víc fakt   nedám.

Naprosto povinný snímek pro   každého Čecha, představuje   nám jak ta naše nátura   bojuje s gigantickým   nepřítelem, s humorem, ale   ne s ledajakým, s velmi   inteligentním a humorem na   úrovni, ve kterém byli   mistři, tito dva pánové.   Myslím, že film Svět   patří nám, by se měl   objevit ve vašem seznamu a s   velmi vysokým hodnocením.

Jezte kroupy !!!
Krupp Essen - Jezte kroupy!   Těmito slovy si ihned   připomenu snímek s Voskovcem   a Werichem Svět patří nám.   Byl natočen těsně před   válkou a jednalo se o silně   levicové a protifašistické   dílo. Film je hereckým   koncertem hlavní dvojice,   která téměř nesleze z   plátna. Samozřejmě se   nemůže zapomenout na další   představitele, jako je   polepšený ředitel Hart v   podání Jaroslava Průchy,   či František Černý v roli   dělníka Bidona. Nechybí ani   hudba z Osvobozeného divadla.

Klasická předválečná V +   W kritika poměrů ve   společnosti a obava před   nastupujícím terorem   fašismu, u které je často   patrná tehdejší   částečně levicová   orientace obou autorů. Humor   je to milý, lidský, občas   až groteskní, některé   scény z továrny   připomínají Chaplinovu   satiru Moderní doba.   Nadčasovost a vážnost   tématu je sice patrná,   avšak dnes už spíše (i   svým zpracováním) trochu   úsměvná. Ovšem je to   kalsika české   předválečné tvorby...