Svědomí

Herecký koncert Miloše   Nedbala v roli otce a Jana   Prokeše v roli syna. Otec   syna stále kárá ale má   sám máslo na hlavě aco   víc, zabije dítě na   chodníku. Dal bych mu   zostřených 20 let a ne   nějaké štráchy s ním...

Na svoji dobu výjimečný   dramatický a psychologický   snímek. Berme v potaz, že   film byl natočen tři roky po   válce. Lidé měli stále v   paměti hrůzy, ke kterým   docházelo a panovala doba   plná změn. Uprostřed toho   vznikl fil o odpovědnosti ke   svým činům. Tématem filmu   je dopravní nehoda, při   které je zabit malý chlapec.   Hlavní hrdina od nehody ujede   a pak jej svědomí donutí se   přiznat. Excelentní ve své   roli je Miloš Nedbal. Je to   také jeho snad jediná   vlasátá role.

Nechci být hnidopych, ale tam   kde se mělo hrát   překvapení, nebo cokoli   jiného, nepředvedl nikdo   vůbec nic. Všichni všechno   brali v naprostém klidu. Snad   mimo toho kluka. Velká   škoda, protože děj to mělo   dobrý.

Svědomí
K starším filmům, tedy těm   hodně starším, hlavně pak   československým, mám   většinou respekt, přesto   že jsou mnohdy politicky   angažovány (např.   "Vyšší princip" s   hrdiny dělnicé třídy a   padouchy té buržoazní).   Svědomí se bohužel do   kategorie mnou uznávaných   neřadí. Snímek je až moc   prvoplnánový, skoro až   moralizující, přímo z něj   dýchá komunistický převrat   1948. Klasicky spořádaná   rodinka, přičemž otec se   proviní hned v několika   bodech, jedněch z   nejhorších. Takhle prostě   správná socialistická   společnost nesmí fungovat,   nejprve si to začne   uvědomovat synek, který   dokáže nahlodat i otce. Co   to je proboha za blábol? Do   toho všeho doba konce   čtyřicátých letech, ve   které vidíme tu nejlépu   fungující společnost (opak   byl však pravdou).
Doufám že mě za toto   odsouzení nebudou mnozí   kamenovat, stalo se mi při   komentování "Kladiva na   čarodějnice", kdy jsem   ho připodoňoval k   politickým procesům   šedesátých let, že mi   přišel vzkaz plný   upozorňování, že   tehdejší režim byl prostě   best of a co si to vlastně   dovoluji ho hanit, když jsem   ho ani pořádně nezažil.   Ano, nezažil,a jsem za to   nesmírně rád...