Submarino

Oh, Seveřané nezklamou. Zase vymazlené   severské tornádo. Miluju je!   _________________________________

Pokud mátetrochu nervy na pochodu a ne úplně   dobře fungují rodinné vztahy, tk pak tento film   nedoporučuji ke sledování. Ten má k   pozitivnímu přístupu k životu hodně daleko.   Prostě, je to depresivní snímek jako prase.   Několik časových línií nabízí pár   příběhů, které spolu hodně souvisí a   nakonec se slévají v jeden příběh. Dánská   kinematogrfie je u nás zastoupena hlavně díky   různým festivalům. Depkofilm Submarino je   takovým typickým představitelem. Alkoholismus,   drogová závislost, smrt, rozpadlé vztahy a   problémy se zákonem se vzájemně střídají.   Je to smutný a depresivní snímek doprovázený   typickým chladným severským počasím.

Dánská kinematografie nikdy nezklame.Patří k   tomu nejlepšímu co se v Evropě točí.A   Submarino je další z filmových počinů,který   ve vás zanechá trvalou stopu.Depresivní   realistické psychodrama tento režisér dokáže   natočit s bravúrou.Naši režiséři a   scénáristé se ještě mají co učit jak   natočit nenákladný a přitom kvalitní film a   ne si dokola stěžovat na nedostatek peněz.

Propojení zoufalců do jedné velké beznaděje,   v okaté snaze o co největší depresivní dopad,   vzniklo jen pro první plán a nebylo podloženo   živoucností existence, snímek, kde není místo   pro sebemenší radost (i kdyby to mělo být, že   se dnes půjdu opít jako Dán) na mě nemůže   působit jinak, než nedůvěryhodně, čemuž   ostatně napomáhalo i vyobrazení způsobů   života (feťák s bytem jako klícka a paní na   úklid, aniž bychom měli možnost zaznamenat   jeho zdroje předtím, než získal hotovost na   novou živnost??). A poselství? Jestli se nám   pan Vintenberg snažil podsunout, že mizérie   dětství nepodmínečně odsuzuje k živoření   před vraždou, vězením a sebevraždou, tak   alibisticky lhal a může být, že vzal naději   těm životaschopným, stiženým podobným   osudem... možná měl k filmu přibalit i návod   s varováním, aby se vyhnul případným   žalobám.

Chlapské stoprocentní deprese
Submarino se mi trefilo do vkusu.Celý film je   smutný,bolestivý, nekonečně depresivní a   hlavně lidsky reálný.Řekl bych,že tohle drama   může oslovit chlapy,kteří žijí mezi   přáteli,s rodinou,ale občas se stejně cítí   úplně samy.
Příběh pojednává o dvou   bratrech,životních ztroskotancích,kteří jsou   si velmi blízcí,ale přesto se setkávají jen   velice zřídka a prakticky náhodně (moc pěkně   zfilmováno).Přitom se oba dva řítí do   záhuby.Každý po svém.
Stoprocentní chlapská   deprese bez uměle přidané kýčovité   akce.Proto film zaujme především nekomerční   diváky.
Vinterbergova Rodinná oslava byla   lepší,ale Submarino jako předkrm na jeho Hon je   proklatě dobrý počin.

Silný příběh,podaný poněkud volnějším   Severským tempem,které je poněkud   pomalé,,,Příběh má sílu a může se   brát,že je ze života.Zaujal mně však na půl   cesty,,,