Studujeme za školou

Jako komedie to u mě   příliš neobstálo, mnoho   jsem se nenasmál. Jako   moralizující agitka o   rozdílu mezi školou a praxí   je to podané málo   přesvědčivě. Nepozastavuji   se ani nad věkem herců, s   nímž si ostatně   prvorepublikoví tvůrci   lámali hlavu málokdy   ("profesor"   Svatopluk Beneš byl jenom o   dva roky starší než   "student" Rudolf   Hrušínský). Zatímco v   první polovině filmu jsou   některé scény zdlouhavé,   emočně vypjatý moment   útěku Karla Tomana (Rudolf   Hrušínský) je podán   příliš zkratkovitě. A   proměna profesora Vlka   (František Smolík) ze dne na   den je tak křečovitá, že v   mých očích to ubírá hned   několik bodů v hodnocení.   Oživující je tenhle film   snad jen v tom, že si   můžeme užít Natašu   Gollovou v epizodní roli   těsně před jejím nákrokem   do hlavních rolí.

Nejvíc jsem se bavil u   nadávek profesora Vlka. Ono   jde i jinak o svěží dílo,   až na pár velkých chyb. Ta   jedna je ta o morálním   poselství. Přišlo mi to   jako, že studenti vyhráli   jen nátlakem Karlovy   sebevraždy, i když on o ní   přímo nepíše. Ta druhá   chyba je ve více filmech. To   ti studenti nevěděli, že je   konec přestávky, nebo   začátek vyučování? Já   jen že jsou silně   překvapeni, když některý z   profesorů vstoupí do   třídy. Přesto snímek   hodnotím jako mírně   nadprůměrný.

Veselohra z ranku   studentských komedií stylu   známější Školy základ   života. Jsem líná, budu   trošku opisovat z   komentářů níže, ale   prostě s nimi souhlasím.   Bylo to tenkrát mládí, na   věk Svatopluka Beneše jsme   se pro jistotu musela podívat   dvakrát a přesně souhlasím   se zmínkou Pitryxe, že   studenti řádili do poslední   chvíle, evidentně neslyšeli   zvonění a pak byli   "notně"   překvapeni, že profesor   vstoupil do třídy. Chvíli   jsem i přemýšlela, co mi   vadí na tomto filmu, a to   zase pro změnu vystihl   argenson - přeměna profesora   Vlka, který celý film dští   hrůzu a najednou se za noc   změní, mi prostě nesedla.

Jo to tehdy byli všichni   mladí a krásní. Dnes už   jsou jenom krásní. Film   Studujeme za školou by se   mohl zařadit mezi ty   študácké filmy, které na   konci třicátých let   vznikaly. Považuji jej oproti   jiným za slabý. Těch   vtipných studenských   situací je tam méně. Text   přednášený při výuce   patří k těm hodně   banálním. Je to takové, aby   to každá služtička   pochopila. Ze zlého a   přísného profesora se stane   veselokopní pedagog, Stella   Májová zde má svoji první   roli a ještě byla pod   zákonem. Takže na plátně   ani hubičku nedostala.   Kemrovi bylo 16 let a měl   jsem pocit, že se celý   život ani moc neměnil. Je to   prostě taková veselá   komedie, kde věkový rozdíl   mezi študáky a kantory   mnohdy nepřesahoval 4 léta.

Snímek patří do série   několika málo tzv.   studentských filmů   natočených ve třicátých   letech, které vkusně a   zábavně prezentují školní   historky a kriticky   upozorňují na určitý   problém. V tomto snímku   obzvlášť a je to problém   platný i v dnešní době.   Teorie a praxe. Ano, něco   jiného je se o určité věci   ve škole ´nabiflovat´ a   něco jiného pak na   pracovišti konat. Děj   shlíží do Obchodní   akademie, kde se s takovým   problémem perou tři   studenti, kdy proti nim   vystupuje přísný profesor   školy s tváří Františka   Smolíka, u něhož se   očekávaně jedná o herecký   koncert. Hrušínský, Kemr a   Salač v rolích studentů,   kteří se s neblahou realitou   adekvátně poperou.   Zajímavostí je, že se tu   objevuje i František   Filipovský, který si ve   stejném roce zahrál ve   snímku ´Cesta do hlubin   študákovi duše´   populárního studenta   Mazánka. V roli prokuristy u   firmy Vichr je tentokrát   svoji postavou od studentů   starší. Při porovnání   nelze jinak než smeknout   klobouk. Děj filmu je tedy o   sporu mezi studenty a   profesorem, který   moralizačně dospěje k   očekávanému konci. Snímek   i dnes má své kouzlo a   kupodivu neztrácí na své   atraktivnosti a zábavě.   Studentský film, ke kterému   se i dnes dá věrně vracet.

Tento kousek z cyklu pro   pamětníky se mi celkem   líbil.Herecké obsazení   výtečné.
Nemohl jsem   si ovšem nevšimnout jisté   podobnosti s filmy Škola,   základ života a Cesta do   hlubin študákovi duše, ale   to mi ani nevadilo.
Zaujal mě tu však docela   dobrý střih při   střídání záběrů   exteriéru a interiéru (   hlavně na začátku na té   plovárně ). Je vidět, že   už té době to šlo našim   filmařům pěkně od ruky.