Tak tohle si ještě pamatuji z dětských let,   ale já raději trávil čas venku, než sezením   u televize...nicméně, myslím, že to patří   mezi méně škodlivé pořady pro děti

V tomto pořadu si děti užijí spoustu zábavy,   pohádek. Jako malá jsem to sledovala. Nejvíce   se mi líbili Jů a Hele

Jo, tohle je pořad mého dětství, nám patřilo   každé nedělní ráno. Teď už to nesleduji,   takže neznám skladbu pořadu, ale tehdy -   pohádky, písničky - vše otázka osobního   vkusu; a i když ne vše se mi líbilo, pořad   jako celek určitě ano.

Pohlazení pro dětskou duši.
Tehdy V r.1980, když začalo vysílat Studio   Kamarád, to bylo pro děti milé pokoukání na   pohádky a na Jů a Hele, kteří si hráli ve   studiu ...
Něco asi na jeho kvalitě bude,   když název pořadu znovu zavedla ČT v r. 2011   do vysílání.
Studio Kamarád začalo po   změně názvů znovu vysílat v lednu 2011 a to   je dobře - kamaráda každé dítě potřebuje, a   když není k dosahu žádný kamarád živý, tak   Studio Kamarád zahřeje dětskou dušičku,   pohádka příde vhod a na konci pořadu se Jů a   Hele loučí slovy: "Nashledanou kamarádi,   máme vás rádi" :-)

Rovněž patřím do generace tzv. husákových   dětí, ale že bych na své dětství vzpomínala   nějak s nadšením, to říct bohužel nemohu.   Studio Kamarád byl pořad, v němž jsem nikdy   nespatřovala nic poetického ani líbivého, ale   je fakt, že dlouho jsem na něj koukala, neboť v   jeho rámci byly vysílané seriály typu Arabela,   Létající Čestmír či Návštěvníci a tak   jsem se na ně těšila. Trpěla jsem ovšem   vstupy ze studia, kde mě neskutečně vytáčela   příšerná postava Mufa, trapná byla i Jitka   Molavcová a její Jojo, Jů a Hele se dali   přežít, ale taky nic moc...Ve druhé polovině   80. let jsem absolvovala léčebný pobyt v   zařízení, kde vládly dost tvrdé poměry.   Jedna, tehdy ještě soudružka, vychovatelka mě   potrestala za špatně uklizenou skříňku   zákazem nedělního Studia Kamarád, na které se   ovšem muselo chodit skoro povinně, byť jinak   televize tam povolená vůbec nebyla. Ani   netušila ta uvědoměla paní, že mi tím   udělala velkou radost, když mě nebude nutit   koukat na nenáviděný pořad a raději mě   ponechá si číst na pokoji v klidu knížku.   Díky bohu, že tyhle doby už jsou pryč...

Jůheláci nekňubáci! Tak tento pořad letos   slaví třícátiny. Každé nedělní dopoledne a   dvě hodiny dokázal k obrazovkám přikovat   většinu husákových dětí. Poměrně vysokou   úroveň si udržel až téměř do počátku   devadesátých let. Celou dobu se tvůrci snažili   vyhýbat politice a to se jim dařilo. Horší to   bylo na počátku devadesátých let, kdy se,   bohužel, i politika v tomto pořadu objevila a   děti to přestalo bavit. Pořad pak měnil názvy   i loutky a už to nebylo ono. Až když se   oblíbené hadrové a plyšové potvory vrátily   zpět na obrazovku, opět úroveň pořadu   stoupla.
Rád vzpomínám na Jů, Hele, Mufa,   Harryho Šoumena a další postavičky, včetně   váženého pana Jiřího Chalupu.