Stroj času

Tentokrát se necestuje do   středu světa, ale časem do   budoucnosti, avšak ve   výsledku jakoby to bylo   dohromady jedno. Dějová   šablona je vždy stejná.   Tentokrát tu máme příběh   z pera H.G. Wellse o stroji   času umožňující v čase   cestovat tam i zpět. Do   minulosti i do budoucnosti. A   protože se to, ostatně jako   obvykle, odehrává ve   viktoriánské době, místní   vědečtí gentlemani tomu   samozřejmě ani za mák   nevěří. Sám strůjce se   tedy vydá na cestu sám a   nestačí se divit. A my   diváci také. Viditelně   opět nízkorozpočtový   počin, prý na svou dobu   něco kolem 830 000 dolarů,   avšak povedla se tak   ambiciózní inscenace, že se   snímek stal klasikou svého   žánru. Vlivem své doby   vzniku snad nepřekvapí, že   nechybí, v rámci   cestovatelského   dobrodružství, ani scéna o   jaderném poplachu s   následnou jadernou zkázou.   Něco takového prostě nikde   nesmělo chybět a to i kdyby   se mělo jednat jen o pouhou   zmínku. Každopádně, jak   už to taktéž většinou v   námětech o budoucnosti   lidstva bývá, se jedná o   zkázu lidstva, ve které   přeživší žijí v podivné   komunitě, kterou ovládá, v   tomto případě, monstrózní   troglodytská rasa mutantů.   Následné dění je už   skutečně jak u výše   zmíněného příběhu o   cestě do středu Země.   Snímek svým způsobem   impozantní nejen v oblasti   ryze technických vizuálních   efektů. Výrazné pastelové   barvy tomu hodně přidávají   a zcela jednoduchý scénář,   nevyžadující lecjaké   herecké výkony, po divácké   stránce slibuje si snímek   užít, aniž by se muselo u   toho přemýšlet. A jak už   to u H.G. Wellese bývá,   příběh má v sobě   moralizační nádech, čehož   si mnohý divák, obzvlášť   v dnešní době, nevšimne.

Pěkné cestování časem a   nevábná budoucnost lidstva,   které se nejprve díky   technickému pokroku vyhladí   a poté přijde o veškeré   city při posluhování   morlockým obludám. Naděje   je tu však vždycky.   "Speciální" efekty   mě zklamaly, vypadaly jako   kdyby je točil Georges   Méliès.

K tomuhle dílku bych se asi   nedostal nebýt seriálu The   Big Bang Theory, což by byla   velká škoda, protože mě   film vážně překvapil - a   to pozitivně. Většinou jsem   zvyklý na to, že někdo z   budoucnosti zachraňuje   minulost, jenže tady to je   právě naopak - George   cestuje do budoucnosti,   přesvědčen o tom, že tam   najde něco úžasného,   jenže naráží jen na   flegmatické lidi, kterým je   téměř vše lhostejné - ať   už vědomosti či život   ostatních. Nejdříve je   zděšen a chce se vrátit   zpátky, jenže jeho stroj   času zmizí a on přijde na   to, jak se věci opravdu mají   ... příběh je poutavý,   triky na svou dobu také   nevypadají špatně (jen ti   Morloci vypadají vážně   docela směšně - ale jen   blbec by kvůli tomu film   odsoudil) a já už teď   naprosto chápu, proč si v   TBBT koupili tu   "miniaturu" stroje   času ^^

Kvalitní starý scifi film   podle světoznámé knihy,   byť spíše preferovat   delší povídka, H. G.   Wellsa. JIž je to pár let co   jsem si tuto útlou   knížečku půjčil v   knihovně a za doprovodu   Morriconeho Pro hrst dolarů a   Pro hrst dolarů navíc, ji s   gustem za pár hodinek   přečetl. Kniha v sobě   snoubí notnou dávku   humanity, napětí i důraz na   sociální otázky. Co jiného   jsou Morlokové, než   vykořisťovaný proletariát,   pracující na zahálčivé   Eloie? Dnešní divák již   nebude tolik okouzlen, jako   jeho předchůdce před půl   stoletím. Je to bohužel   nevyhnutelné, ale vše   stárne. Zajímavostí   předlohy je, že si každý   tvůrce i přes omezenost   psaného textu může zvolit,   jaký žánr chce mít. Buď   se vydá klasickou   dobrodružnou cestou, jako   nejnovější zpracování z   roku 2002 či vytvoří   nefalšovaný horor, což se   bohužel zatím nestalo, byť   příběh k tomu nebezpečně   svádí. Palova verze je něco   mezi, možná kdyby snímek   režíroval některý z   makabrózních tvůrců,   nebylo by to na škodu věci.   Film ve své době nebyl   nikterak extra výpravným   dílem, zvláště když   porovnáme rozpočet Palovy o   sedm let starší a třikrát   tak dražší Války světů.   Trikaři použili jednoduché,   přesto nesmírně působivé   efekty, které však dnešní   náctiletý divák asi   příliš neocení. Skladatel   Russell Garcia zkomponoval   pěknou hudbu, i když   většina nejkrásnějších   pasáží je přehlučena   zvukovými efekty. Takže   lidem, kterým nevadí, že   film na který se dívají je   často starší než oni a   mají rádi Viktoriánskou   éru (Pyramida hrůzy bude asi   už nepřekonána) a scifi,   nelze než doporučit.