Stroj času

Ceny (výběr): Ariel 1993: debut, režie, herec ve vedlejší roli (Giménez Cacho), námět, scénář, výprava, zvláštní efekty, MFF fantastického filmu Brusel 1994: Stříbrný havran (del Toro), MFF Cannes 1993: Cena Mercedes Benz, MFF Sitges 1993: herec, scénář
Filmografii Guillerma del Tora lze rozdělit na dvě části. První z nich sestává z více či méně zakázkových projektů Mimic (1997), Blade 2 (2002), Hellboy (2004) a Hellboy 2: Zlatá armáda (Hellboy II: The Golden Army, 2008), v nichž se režisérův rukopis omezoval na povrchní projevy nespoutané fantazie v oblasti výpravy, kostýmů, speciálních efektů a roubování různých stylových a žánrových elementů. Druhá kategorie obsahuje osobitou a především ryze osobní trojici Cronos (1993), Devil (2001, uvedeno též pod názvem Princ bez království) a Faunův labyrint (El laberinto del fauno, 2006). Zatímco vyprávění zakázkových snímků přejímají hororové prvky a různou mírou je rozmělňují ve sci-fi, akčním spektáklu či fantaskním komiksovém pastiši, triptych autorských titulů vykazuje jednotnou tematickou linii a totožné uchopení hororu. Základní princip žánru, tedy vstup cizího neuchopitelného elementu do důvěrně známé reality, je v nich aplikován na dětský svět. V debutu Cronos sice malá vnučka hlavního hrdiny představuje pouze vedlejší postavu, ale přesto zásadně ovlivňuje vyprávění. Její dědeček starožitník vlivem prastarého alchymistického vynálezu získá fyzickou zdatnost a věčný život, ale výměnou za ně lační po krvi a jeho kůže začne odumírat a olupovat se. Děvčátko k němu přistupuje s viditelnou hrůzou, ale přesto se od něho nikdy neodvrátí, ba dokonce mu pomáhá živit jeho žízeň. Film bravurně vystihuje bezpodmínečnou lásku malého dítěte k prarodiči i přístup dětí k monstrům a strašákům. Dětské vidění světa je plné děsu, který pramení z toho, že děti nedisponují racionalitou dospělých, jež by dokázala prapodivné vizuální vjemy relativizovat či prostě přehlédnout. Dříve nebo později však musí přijít postavení se přízrakům a jejich ovládnutí. Režisér v jednom rozhovoru vzpomíná, jak jako malý přemohl strach z vlnících se vláken domácího koberce tím, že těmto zlověstným zrůdám slíbil, že když ho nechají na pokoji, bude jejich kamarád.

Jiří Flígl, 36.LFŠ 2010

Kdo by se nechtěl vrátit časem zpět? Každý. A kdo by nechtěl alespoň na chvíli zastavit běh vlastního času? Každý a dvakrát. A právě toto přání se vymstí hrdinovi tohoto fantaskního filmu - splní se mu. Zažízení, které dává život, jej totiž někde musí brát…

Autor/Zdroj: /Popis


reklamní materiály distributora

Autor/Zdroj: /Zdroj