Obsah filmu Strnadovi
Před pětatřiceti lety to byli dva usměvaví studenti architektury, kteří se brali prostě proto, že se měli rádi. Plni očekávání zvelebovali svůj první byt, pořád něco kutili a do toho rodili děti. Deset let po sametové revoluci už těch dětí měli pět, obývali velký dům za Prahou a náročně rekonstruovali činžák na Vinohradské třídě do podoby prodejny s nábytkem. Jenže přišly problémy. S podnikáním. S potomky. A i se vzájemným vztahem, který poznamenala její duševní nemoc a jeho vysoké nároky na všechny kolem.
Životní peripetie pražské rodiny Václava a Ivany Strnadových zaznamenali kameramani dokumentaristky Heleny Třeštíkové během...
Před pětatřiceti lety to byli dva usměvaví studenti architektury, kteří se brali prostě proto, že se měli rádi. Plni očekávání zvelebovali svůj první byt, pořád něco kutili a do toho rodili děti. Deset let po sametové revoluci už těch dětí měli pět, obývali velký dům za Prahou a náročně rekonstruovali činžák na Vinohradské třídě do podoby prodejny s nábytkem. Jenže přišly problémy. S podnikáním. S potomky. A i se vzájemným vztahem, který poznamenala její duševní nemoc a jeho vysoké nároky na všechny kolem.
Životní peripetie pražské rodiny Václava a Ivany Strnadových zaznamenali kameramani dokumentaristky Heleny Třeštíkové během uplynulých tří desetiletí. Strnadovi byli jedním z šesti párů, které Třeštíková začala sledovat v roce 1980 a v různých časových horizontech je navštěvovala i dál, aby dokumentovala změny v jejich životech. Když se k nim vrátila mezi lety 1999 až 2005, vznikl unikátní časosběrný televizní cyklus Manželské etudy po 20 letech. Na zvonek Strnadových ale Třeštíková začala zvonit také o pár let později. A tak se do kin dostal celovečerní snímek Strnadovi, z něhož lze pochopit, proč zrovna tato rodina filmařku tak zaujala.
Osud Strnadových byl totiž bohatý na spoustu změn jak v osobním, tak v profesním životě. Děti velmi činorodého páru se podle rodičů životem dost plácají, jeden ze synů například utíkal z domova. „Obětovali jsme jim celý život, teď ale vůbec nevíme, jak na ně,“ slzí poté do kamery Strnad. A nerozumí ani soudobému společenskému klimatu, jeho prodejna povětšinou zeje prázdnotou. „Lidé nic nebudují a nezařizují, stav ve společnosti považuji i za svoji osobní prohru,“ svěřuje se.
Filmový portrét této rodiny tak může mít na diváky i očisťující účinek, když ukazuje, že přestože uděláte v životě většinu věcí „správně“, nemusí to s vámi dopadnout vždycky ideálně. Není nepředvídatelnost života vlastně naprosto osvobozující?
Jan Škoda
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017 < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
Související odkaz
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 28.1.2018
Podle mého
dokumenty do kina prostě nepatří. Patří do televize, kde si je můžete pouštět, zastavovat...
Strnadovi trochu znám, byl jsem nějaký čas jejich sousedem, krom toho jako rodilý žižkovák znám i jejich prodejnu s nábytkem.
Oceňuji jejich odvahu jít do tohoto projektu, i jejich přirozenost a upřímnost, kterou do dokumentu vkládají.
Díky nim a citlivému přístupu režisérky Třeštíkové a jejího štábu, vzniklo dojemné, lidské dílo, která vás vtáhne už jen svou přirozeností. Najednou cítíte, že vás osudy rodiny zajímají a cítíte se být její součástí.
Dál netřeba komentovat. Chválím režisérku za její počin i zpracování a těším se, že se všichni ve zdraví sejdeme u dokumentu "Strnadovi-45 let spolu".