reklama

FDb.cz - filmová databáze

Dnes je 11.12.2016 a svátek má Dana. Tip: Nej půjčka >>

Rozšířené vyhledáváníPostrádáte zde něco?

 
 
ohodnotit

Stalker

Žánr:
Země:
Rok:
1979
Délka:
161 minut
Popis / Obsah / Info k filmu Stalker
POZOR SPOILER

Nikdo neví, jak vznikla zóna. Meteorit? Návštěva mimozemských bytostí? V každém případě je nyní obklopena policejními hlídkami…

Stalkerova žena mu nadává a chce, aby již do zóny nechodil. On však neuposlechne. Na místě setkání s jiným mužem pošle pryč ženu, která chtěla jít s nimi. Zato jde s nimi Spisovatel. A tak si začnou říkat Spisovatel, Fyzik a Profesor. Autem se dostanou k zóně. Zde pozorují vlak a v těsném závěsu za ním proniknou dovnitř. Z a stálého házení matic uvázaných na bílém pruhu látky postupují vpřed. Když se jeden z mužů „trhne“. Stalker mu v tom brání, ale on si nedá říci. Těsně před cílem jej však něco zastaví a on se vrací zpět. A opět pokračují spolu. Na chvíli jim zmizí profesor, který se vracel pro ruksak, přesto se setkají vpředu. Pak procházejí jakýmsi potrubím. Když z něj konečně vyjdou, ocitnou se v hale se spoustou písku na zemi. Za stálého filosofování dojdou na místo, kde se poperou. A ještě je čeká cesta zpět. Dojdou všichni?


Autor: Pitryx

Popis / Obsah / Info k filmu Stalker
podrobnější data Ci99/1/41,
Z Projektu 100 1999
Stalker
Stalker
SSSR 1979, čb. a bar.,160 min.
Scénář: Arkadij a Boris Strugačtí
podle vlastní povídky Piknik u cesty).
Režie: Andrej Tarkovskij.
Kamera: Alexandr Kňažinskij.
Hudba: Eduard Artěmjev.
Výprava: Andrej Tarkovskij.
Kostýmy: N. Fominová.
Střih: Ljudmila Feiginová.
Vedoucí výroby: Alexandra Děmidovová.
Hrají: Alexandr Kajdanovskij (Stalker), Nikolaj Griňko
(Profesor), Anatolij Solonicyn (Spisovatel), Alisa
Frejndlichová (Stalkerova žena), Nataša Abramovová a další.
Apoštol pokory
""Netočím filmy pro určitou sociální vrstvu,"" charakterizoval
"kdysi svoji tvorbu Andrej Tarkovskij. ""Vyprávím je divákovi
jako příteli bytostně mi vlastní řečí. Myslím, že je to jediná
forma umělcovy komunikace_Stalker si vyžádal víc času
než Rublev. Ačkoli to nebyl realizačně náročný film, dal nám
zabrat. Z technických důvodů jsme museli přetočit tři čtvrtiny
materiálu, změnit kameramana (odstoupil Georgij Rerberg - pozn.
aut. ), scénografa (výtvarného pojednání se ujal sám Tarkovskij -
pozn.aut.). Scénář jsem psal s bratry Strugackými, avšak
s povídkou Piknik u cesty má málo společného - snad jen jméno
Stalker, přenesené do titulu_ K myšlence filmu: mluvím tu o tom,
že nikdo a nic nemůže pomoci člověku než člověk sám. Mimo nás
není žádné síly, která by nám usnadnila existenci. Člověk sám
utváří jak sebe, tak svou budoucnost. Ve filmu v podstatě
účinkují pouze tři postavy - Profesor, Spisovatel a Stalker.
V každém jsem přítomen svou částečkou, ale nejvíce sympatizuji
se Stalkerem. Připomíná mi Dona Quijota a jeho drama je
dramatem rytíře smutné postavy. Je přežitkem, je to mamut. Je
zmítán city, jaké se kultivovaly před sto lety. Je ztělesněním
antipragmatismu. Odsud Spisovatelova averze vůči němu - chápe
ho, ale zakouší vedle něho komplex méněcennosti. Hlavní hrdina
je mi blízký a drahý. Někdy se vymyká mému vlivu, přidělil jsem
mu velkou zátěž. Vyjadřuje i krizi již mrtvé ideje, i naději.
Spisovatel je mi rovněž blízký, ale Stalker je hlubší a vnitřně
bohatší_ Finální scéna? Děvčátko s telekinetickými schopnostmi?
To je prosté. Mluví se tu o příští generaci, vyslovujeme svou
zvláštní víru v ní. Je mladší než my, rychleji se vyvíjela
"a jsou jí - výhradně jí - vlastní určité schopnosti_"""
Tarkovskij to řekl před dvaceti lety a každý, kdo mezitím
přečetl desítky interpretací nejen Stalkera, ale všech, osudem
mu vymezených sedmi filmů, se možná pozastaví nad jednoduchostí
autorova výkladu. Byl úlitbou době? Jakkoli se Strugačtí
ve scénáři nazvaném Stroj přání vzdálili předloze, Tarkovskij
jej zavrhl a projekt - v zájmu zamýšleného podobenství -
"důsledně ""minimalizoval""."
Zóna, původně míněná jako výstražná stopa návštěvy z kosmu
(tragicky konkretizovaná výbuchem reaktoru v Černobylu 1986),
"může být ovšem vnímána i ve významu všezahrnujících ""zón""
gulagu. Přísně střežená zóna je plná svodů a pastí, působí v ní
tajemné zákony cizí přírody. Láká vědce, dobrodruhy i marodéry,
obchodující s podivnými předměty - jejími produkty. Zóna
"zrodila i polokriminální profesi průvodců - ""stalkerů"". Původní
hrdina, romantický dobrodruh posedlý vášní pro neznámé, byl
zcela zištným cynikem. Nejpřitažlivějším atributem zóny byl
zlatý kotouč plnící přání (jako v pohádce), ale jen ta bytostná,
nevědomá (jako v Solaris). Stalker, který chce vymodlit zdraví
pro svoji dceru, se chystá obětovat své souputníky v pastích.
V okamžiku, kdy způsobí smrt mladého muže, zjišťuje, že dotyčný
měl na mysli štěstí pro celé lidstvo. Tak končí román.
Ve scénáři byla výprava eliminována na zcela konkrétní postavy
literáta a vědce. V souladu s tehdejšími diskusemi na téma
"přítomnosti ""lyriků"" nebo ""fyziků"" se stala ozvěnou básnických
sezón a kosmických úspěchů, dvou velkých nadějí intelektuálů,
spojených s iluzemi na možnou liberalizaci režimu. Zóně byly
ponechány její atributy: smyčka času, v níž zmizela jedna
výprava, vidina slibující štěstí a klid, která pohltila
literáta, zelené úsvity i další zázraky. Když Stalker posléze
obětuje vědce, zlatý kotouč mu místo uzdravení dcery naděluje
obrovské bohatství.
Tarkovskij začal eliminací atributů sci-fi. Zřejmě se spoléhal
na vizuální efekt skrumáže předmětů - střepů civilizace
a kultury s jejich nenápadnými odkazy k duchovní a náboženské
tradici. Současně film proměňoval do disputace. Poprvé tu
"pojednává dialog jako ""vrstvu sdělení"". S vyloučením vizuálních
efektů, jaké slibovaly zlatý kotouč, zelené úsvity či
halucinační vidiny, doznaly zjednodušení i dějové peripetie:
nikdo nezahyne, nikdo ničeho nedosáhne. Trojice poutníků
nepřekročila práh kýžené komnaty a dostalo se jim odměny:
prostor jejich bytí zaplavilo zlaté světlo - symbol osvícení
a duchovní očisty.
Zásadní změnu v pojetí ústřední postavy vyjadřuje změna
v monologu Stalkerovy ženy. V původní verzi svého muže
charakterizuje jako banditu, kterého se všichni báli a který jí
imponoval pohledností a nezávislostí. Ve filmu hovoří o tom,
že se mu všichni posmívají pro jeho nemohoucnost, nejapnou
"ubohost, jakousi ""jurodivost"". Tato změna byla pro Tarkovského
nutností. Nemiloval hrdiny vítězící. Nenechal žít duševně
zmrzačeného Ivana, titulní postavu Ivanova dětství. Přes
posedlé překonávání outsiderovství se svým způsobem ztotožňuje
se zvonařem Boriskou z Andreje Rubleva. Krise Kelvina ze
Solaris pojednává jako vězně svědomí. Vypravěč ze Zrcadla je
obtěžkán pocitem vlastní viny. Dalším z ponižovaných
a urážených hrdinů měl být kníže Myškin z plánovaného přepisu
"Idiota . Ostatně, bez ""jurodivého"" Stalkera by se zřejmě
"neobjevili ani ""jurodiví"" hrdinové v podání Erlanda Josephsona -
Domenico z Nostalgie nebo Alexandr z Oběti. Podobně jako téma
úzkosti z civilizace, která pohrdá vírou a kulturou ducha.
Nápadným rysem Stalkera je stylizace jeho scenérie - mimořádně
asketické, fascinující hutným napětím. Připomíná krajinu duše
po zpovědi. Krajinu vnitřní krize, výsostně souznící
s lapidárností podobenství o smyslu hledání trojice poutníků.
Podobně minimalizována je i hudební složka. Kontrapunkt obrazu
a zvuku vtiskuje filmu dimenzi fantastického: je-li obraz zcela
"předmětný, zvuk je ""bezpředmětný"" - podivný, děsivý,
zkomponovaný z ruchů, kovového skřípotu, úderu zvonů.
Minimalizace je patrná i v barevné škále filmu (barva
Tarkovského rozčilovala). Převládá monochrom - kouřová stupnice
zeleni, modře a hnědi, aby konvenčně barevný záběr překvapil.
V barevném ladění jako by Tarkovskij aplikoval symboliku
pravoslavné ikony - viditelného spodobnění tajemných jevů,
"které má ostatní naučit ""vidět"" v souladu s jejími významy.
Zelená je barvou Svatého ducha a naděje. Modrá vyzývá
k rozjímání a reflexi: je barvou duchovna, moudrosti
a soustředění i melancholie. Zlatá, propojující viditelné
s neviditelným, nanášená malíři ikon až v závěrečné fázi jejich
"díla, je barvou podněcující víru: ""Bůh je světlo a nenajdeš
"v něm tmu"" (to naznačuje zlatavě provzdušněný prostor předsálí
toužebné komnaty zázraku).
Film je zdlouhavý, ale paradoxně velice hutný. Bez dějových
odboček a retrospekcí, které by cokoli vysvětlily. Pouť trojice
směřuje přes vypjaté duchovní peripetie k prohlédnutí
a pokornému sebepoznání. Často vidíme detailní záběry tváří
oblíbených herců Tarkovského - Anatolije Solonicyna, Nikolaje
Griňka a Alexandra Kajdanovského. Psychologie postav - jako
obvykle - Tarkovského nevzrušuje. Postavy jen personifikují
diskutované životní postoje a úvahy. Na pozadí Spisovatelova
banálního filosofování Stalker nepůsobí jako dobrodruh,
podstupující rizika z existenčních důvodů, ale jako apoštol
víry a mučedník naděje. Jeho tvář i zjev jsou až neskutečně
výrazné. Je natolik poznamenán marností výprav do zóny,
že se připodobnil její zpustošené krajině. Ztělesňuje trýznivou
touhu po dokonalosti, kterou však není s to realizovat. Proto
přebývá ve stavu permanentní vyprahlosti.
Stalkera ve snu i ve skutečnosti doprovází křesťanská symbolika -
torzo oltáře pod vodou, ryby... Konfigurace spící trojice
poutníků je stejná jako kompozice na ikonách. Zaslechneme
i citaci Evangelia. Závěrečný zlatý osvit trojice cestovatelů
však exponuje jen trpkost jejich poznání. Poutníci náhle
zjišťují, že v nich nehárá natolik silná vášeň a touha,
aby pokoušeli neznámou sílu, v jejíž existenci příliš nevěří.
Spisovatel se rétoricky zříká své šance, Profesor zneškodňuje
svou bombu. V mezní situaci si uvědomují nepatřičnost svých
ctižádostí, svou lidskou nedostatečnost. Stalker, věčný apoštol
nenacházející svého Krista, se znovu neukojený hrouží do své
rozervanosti.
Závěru filmu dominují tváře Stalkerovy ženy a dcerky. Zatímco
muži se stravovali vzrušenými debatami o smyslu a potřebě víry,
žena deklaruje jako nejvyšší hodnotu lásku. Není právě láska,
zejména láska schopná oběti, největším zázrakem života? Mravní
konflikt filmu pak zklidňují záběry vážného, skrytým životem
poznačeného obličeje děvčátka, i samozřejmost, s jakou adresuje
sobě (a tudíž přítomnosti a potažmo i budoucnosti) Tjutčevovy
verše o pomíjivých strastech a věčném plameni touhy. Časový
přesah cítíme i z panorámování starých svazků ve Stalkerově
knihovně. Nevypovídá o tragicky přervané tradici, která si
zakládala na vyznávání křesťanských hodnot, o významu a síle
paměti, která jediná odolává zkáze, zmaru a smrti?
Viděli jsme střepiny kultury a civilizace omývané (očišťované?)
vodou - oblíbeným živlem Tarkovského. Voda je sounáležitostí
přírody, existující vně kultury a civilizace. Je ale opravdu
lhostejná vůči svému ohrožení? Jak zlověstné artefakty uchovává
pod hladinou, jak svévolně se projevuje nečekanými přívaly
a mizejícími vodopády? A celá zóna - je výstrahou, výčitkou
anebo především výzvou k pokoře před velkým tajemstvím života
a bytí?
Co všechno vtiskl a zašifroval Tarkovskij do sto čtyřiceti
sedmi obrazů svého filmu? Co si vybrat z jeho poselství?
"Na otázky tohoto druhu měl Kristovu odpověď: ""Kdo má uši,
"uslyší!"" A dodával: ""Vše závisí na vnitřním ustrojení každého
"z vás."""
Ohlasy:
" ""Putování tří vyvolených do místnosti nejtajnějších přání lze
interpretovat mnoha způsoby, leckdy i vzájemně protichůdnými...
1) Platónsky: Stejně jako v proslulém mýtu o jeskyni (jehož
smysl tkví v projasnění jsoucen a vztahů) vypráví film o tom,
že cesta k poznání je důležitější než jeho cíl.
2) Politicky: Stalker svou vizáží připomíná trestance z gulagu,
martyra někdejší sovětské krutovlády. Jak napovídá proslulý
záběr jeho knihovny (v počáteční epizodě skryté v šeru), jde
zřejmě o vzdělaného disidenta, pronásledovaného z politických
důvodů. Spisovatel i Profesor jsou naopak lidé z »šedé zóny«:
o režimu sice zjevně pochybovali, před výpravou do zóny
se ovšem neodvážili protestovat otevřeně. Lze putování chápat
jako jejich cestu do opozice?
3) Mesianisticky: Stalker je spasitel a východisko z mravně-
intelektuální krize nachází ve víře. O tom, v co
se sebeušlechtilejší mesiánství může zvrhnout, však svědčí
středověké hony na čarodějnice, stejně jako koncentráky,
»kulturní revoluce« i etnické čistky. Vůči zmíněnému hrdinovu
krédu proto zůstávám rezervovaný. Osobně totiž věřím především
ve vlastní pochybnost.
4) Podobenství o pokoře: Stalkerova dcera je vtělením otcových
zázračných schopností (závěrečná telekinetická seance), zároveň
však zosobňuje trest za jeho výjimečnost (je ochrnutá).
Tarkovskij tedy vypráví i o rubu touhy po absolutní pravdě,
znamenající riziko zmrzačení. Jako podobenství o pokoře zůstává
"Stalker fascinující."""
(Jan Foll, Filmové listy, 26. 7. 1994, str. 2)

"""Strohý tajemný příběh vede intelektuály skrze zónu - tajemnou,
zakázanou, pustou zem. Velmi pomalé, ale dobře zahrané
"a uspokojující. Nezbytné vidět barevně."""
(Leonard Maltin Movie And Video Guide, 1998)

"""Tarkovského záhadné a úmyslně nejasné záběry se vymykají
jakémukoli zřetelnému významu, jsou však poznamenány zcela
určitě hlubokým pesimismem, jenž působí na diváka skličující,
"drtivou a sugestivní silou."""
(Kronika filmu, Fortuna Print, 1995, str. 456)
Galina Kopaněvová (1931) vystudovala obor filmové dramaturgie
a vědy na FAMU (1956), založila filmovou edici v nakladatelství
n. p. Orbis, poté působila jako redaktorka měsíčníku Film
a doba (1963-1977), po roce 1977 přednáší na katedře filmové
vědy Filozofické fakulty UK. Publikuje v odborném i denním
tisku, lektorsky spolupracuje s Asociací českých filmových
klubů (stála u zrodu klubového hnutí v 50. letech).
------------------------------------------
54) STALKER (Stalker)
SSSR 1979
černobílý/barevný/volná adaptace
ruská verze/české titulky
160-161 min.
Monopol: AČFK/Klubotéka, 1 kopie ČR, 1 kopie SR, premiéra 1/99
(Projekt 100), do 31.5. 2003

Námět: kniha bratří Strugackých Piknik u cesty
Scénář: Arkadij a Boris Strugačtí (podle vlastní povídky Piknik
u cesty)
Režie: ANDREJ TARKOVSKIJ
Kamera: Alexandr Kňažinskij
Hudba: Eduard Artěmjev
Střih: Ljudmila Feiginová
Hrají: Alexander Kajdanovskij (Stalker), Nikolaj Griňko
(Profesor), Anatolij Solonicyn (Spisovatel), Alisa Frejndlichová
(Stalkerova žena), Nataša Abramovová
_____________
kratší verze:
Nejslavnější dílo geniálního ruského režiséra natočené podle
románu bratrů Strugackých. Nebezpečná cesta Zónou k vysněné
místnosti, kde moudří konečně najdou pravdu.
Film Stalker natočil Andrej Tarkovskij jako svůj pátý film.
Inspirace předlohou je velmi volná - z románového příběhu zůstal
pouze základní motiv - Zóna. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě
střeženým prostorem na několika kilometrech čtverečních země,
vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací.
Prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze, kam je životu
nebezpečno vstoupit. Přesto, anebo snad právě proto je Zóna
místem, které přitahuje. V samém srdci této tajemné krajiny se
"prý totiž skrývá jakási ""komnata"", v níž se splní člověku jeho
nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří nemohou odolat volání
tajemné Zóny, je titulní postava filmu - Stalker. Věčný vězeň,
odsouzenec pekla, bydlí se svou ženou a dcerkou na samém okraji
Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici.
Tarkovskij vtiskl původnímu žánrovému námětu širší existenciální
rozměr. Napínavý vědecko-fantastický thriller povýšil na
filosofické podobenství o schizoidním schizmatu současného
lidstva. Stalker tu není postavou, která by se svými výpravami za
hranici živila, naopak režisér pojal jeho průvodcovství především
jako duchovní poslání. Rozporuplná postava provádí své společníky
Zónou, aby je dovedla k nim samým...

" Bibliografie: Filmový přehled 5/81; Film a doba 5/87; Kinorevue
"5/93 (foto); Cinema 1/99, s. 41 (recenze A. Prokopové); katalog
"Febiofestu 1999, s. 93; Rovnost 13.1. 1999 (TV); Magazín Dnes +
"TV 2/99 (rubrika Redakce doporučuje);, Kronika filmu, nakl.
"Fortuna Print, Praha 1995, s. 456 (kniha); Filmové listy/LFŠ
26.7. 1994, s. 2 (Jan Foll)

Strohý tajemný příběh vede intelektuály skrze zónu - tajemnou,
zakázanou, pustou zem. Velmi pomalé, ale dobře zahrané
"a uspokojující. Nezbytné vidět barevně."""
(Leonard Maltin Movie And Video Guide, 1998)

" ""Tarkovského záhadné a úmyslně nejasné záběry se vymykají
jakémukoli zřetelnému významu, jsou však poznamenány zcela určitě
hlubokým pesimismem, jenž působí na diváka skličující, drtivou
"a sugestivní silou."" (Kronika filmu, Fortuna Print, 1995, s. 456)"

Autor/Zdroj: /Sber


Filmová podoba známého sci-fi románu bratří Strugackých Piknik u cesty. Putování tří mužů do tajemné zóny.
II. Seminář archivního filmu

Autor/Zdroj: /


Nejslavnější dílo geniálního ruského režiséra natočené podle románu Bratrů Strugackých. Nebezpečná cesta Zónou k vysněné místnosti, kde noudří konečně najdou pravdu. Film Stalker natočil Andrej Tarkovskij jako svůj pátý film. Inspirace předlohou je velmi volná - z románového příběhu zůstal pouze základní motiv - Zóna. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě střeženým prostorem na několika kilometrech čtverečních země, vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací. Prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze, kam je životu nebezpečno vstoupit. Přesto, anebo snad právě proto je Zóna místem, které přitahuje. V samém srdci této tajemné krajiny se prý totiž skrývá jakási „komnata", v níž se splní člověku jeho nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří nemohou odolat volání tajemné Zóny, je titulní postava filmu - Stalker. Věčný vězeň, odsouzenec pekla, bydlí se svou ženou a dcerkou na samém okraji Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici.
Tarkovskij vtiskl původnímu žánrovému námětu širší existenciální rozměr. Napínavý vědecko-fantastický thriller povýšil na filosofické podobenství o schizoidním schizmatu současného lidstva. Stalker tu není postavou, která by se svými výpravami za hranici živila, naopak režisér pojal jelo průvodcovství především jako duchovní poslání. Rozporuplná postava provádí své společníky Zónou, aby je dovedla k ním samým...
„Strohý tajemný příběh vede intelektuály skrze zónu - tajemnou, zakázanou, pustou zem. Velmi pomalé, ale dobře zahrané a uspokojující. Nezbytné vidět barevně."
(Leonard Maltin Movie And Video Guide, 1998)
„Tarkovského záhadné a úmyslně nejasné záběry se vymykají jakémukoli zřetelnému významu, jsou však poznamenány zcela určitě hlubokým pesimismem, jenž působí na diváka skličující, drtivou a sugestivní silou."
(Kronika filmu, Fortuna Print, 1995, s. 456)
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Podobně jako v případě snímku Solaris (1972) využívá Tarkovskij sci-fi žánru. Děj filmu Stalker se odehrává v blízké budoucnosti a pojednává o zakázané, přísně střežené zóně, jež je po nárazu meteoritu ovládána tajemnými silami. Stalker (Alexandr Kajdanovskij), který tam vedl už několik expedicí, doprovází k tajemnému místu dvojici - profesora (Nikolaj Griňko) a spisovatele (Anatolij Solonicyn). Jejich pout zdevastovanou průmyslovou krajinou se stává cestou do vlastního podvědomí... Mysticky tajemně působivému filmu dominují motivy duchovní vyprahlosti a reflexe o nutnosti pokory a sebepoznání. K jednomu z nejúchvatnějších děl ruské kinematografie napsali scénář Arkadij a Boris Strugačtí podle vlastní povídky Piknik u cesty, Tarkovskij s nimi však spolupracoval a jejich původní scenáristický projekt „minimalizoval": s povídkou Piknik u cesty má podle Tarkovského slov film společné snad jenom jméno Stalker: „Mluvím tu o tom, že nikdo a nic nemůže pomoci člověku než člověk sám. Mimo nás není žádné síly, která by nám usnadnila existenci. Člověk sám utváří jak sebe, tak svou budoucnost... Nejvíce sympatizuji se Stalkerem. Připomíná mi Bona Quijota a jeho drama je dramatem rytíře smutné postavy. Je přežitkem, je to mamut. Je zmítán city, jaké se kultivovaly před sto lety. Je ztělesněním antipragmatismu. Odsud Spisovatelova averze vůči němu - chápe ho, ale zakouší vedle něho komplex méněcennosti... Spisovatel je mi rovněž blízký, ale Stalker je hlubší a vnitřně bohatší... Finální scéna? Děvčátko s telekinetickými schopnostmi? To je prosté. Mluví se tu o příští generaci, vyslovujeme svou zvláštní víru v ní. Je mladší než my, rychleji se vyvíjela a jsou jí - výhradně jí vlastní určité schopnosti".

Autor/Zdroj: /Kino AERO


Nový publicista:
Nelíbí se vám tento obsah? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně napište

Hodnocení:n12345678910

Hodnocení filmu

83.4 %
5   - curil
1   - Pitryx
9   - pataamat
6   - Edward52
8   - Chrustyn
7   - petrusmev
9   - Robinson
9   - lucymat
8   - Omnibus
9   - JVSoolen
9   - Faye
10 - cerfik
10 - davidek
10 - melakara
10 - Zimmy871
8   - pigal
10 - Phreaker
2   - ponorka.ba
6   - Ferry76
10 - Blanche21

Český lev Oscar

Filmová databáze v číslech

Filmů: 139669
Osobností: 599828
Fotografií: 517576
Plakátů: 250525
Obsahů a biografií: 128960

Poslední komentáře

Bakaláři navíc (1981) [TV inscen...

Bakaláři navíc
Povídka ´Fotbalová   odysea´

Když je někdo   televizní maniak, není divu,   že mu uniká život pod   rukama, tudíž ani neví, co   se děje v více >

Autor: martin.stusak.9 | Hodnocení: 7 / 10

Vrchní, prchni! (1980)

Vrchní, prchni!
Dalibor Vrána, kterého si   hosté pletou s vrchním,   přijde s nápadem, jak   vydělat peníze, jezdí po   restauracích a hosty   kasíruje. Doma více >

Autor: jarda53 | Hodnocení: 9 / 10

Jak se zbavit Helenky (1967)

Jak se zbavit Helenky
Jde o komorní příběh, kdy   redaktorka vysílání pro   ženy Viki, které ujel vlak,   si vymyslí legraci z   hlasatele Petříčka a   namluví mu, více >

Autor: jarda53 | Hodnocení: 7 / 10

Stážisti (2013)

Stážisti
Jedná dvouhodinová reklama   na Google, kde se opět   setkali Owen Wilson a Vince   Vaughn. Charaktery svých   postav vzali opět bravurně a   více >

Autor: martin.stusak.9 | Hodnocení: 8 / 10

Zhasni a zemřeš (2016)

Zhasni a zemřeš
Byť je to z názvu patrné,   tvůrci nám již na samém   počátku dějství ukáží o   co tu jde. Duchařský   hororový thriller se nese v   tvorbě více >

Autor: martin.stusak.9 | Hodnocení: 8 / 10

Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení
iPhone
 
App Store hodnocení:
Android
 
Google Play hodnocení:
Windows Phone
 
WP store hodnocení:
BlackBerry
 
BB world hodnocení:

Copyright © 2003-2016, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Tyto webové stránky využívají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace.

Load: 0.057/0.042