Soylent Green

Prvýkrát, keď som videl   tento film pred rokmi, som bol   anarchizujúci utopista,   ktorý v ňom videl sociálnu   nerovnosť, nespravodlivosť a   hnus. Až po vytriezvení   vekom som pochopil, že   jedinou katastrofou je to   vyobrazené absolútne   preľudnenie, ktoré inak ani   riešené byť nemohlo.   Možnože poukázať na toto   bolo aj zámerom autora,   vzhľadom na celkom otvorený   koniec. Ak nechceme dopadnúť   podobne, jediné humánne   riešenie je zabrániť   preľudňovaniu.

SOYLENT GREEN

V   poslední době se doslova   roztrhl pytel s filmy na téma   život lidstva po nějaké   katastrofě, nebo poté, co se   přemnožíme a zničíme si   vlastní životní   prostředí. Snímek Soylent   green je z roku 1973 a byl   jedním z prvních filmů na   toto citlivé téma. O filmu   se píše: Lidé se původně   živili planktonem a poté   sami sebou. Film nabízí   zajímavý pohled na problém   přelidnění. Naše planeta   dokáže uživit prý   maximálně 10 miliard lidí.   Každý člověk nad tento   počet už bude muset být   zabit, jinak se zhroutí celá   civilizace a budou hladovět   všichni. Pokud by lidská   populace stoupla na těch -   ve snímku avizovaných 25-30   miliard, vypadalo by to na   světě asi hodně podobně.   Myslím tím způsob života   na Zemi a reálnost   prostředí. Přelidnění je   ve filmu vykresleno   věrohodně, poukazuje na   změnu v přístupu k životu,   změny ve vztazích mezi lidmi   a vzájemné chování.   Poukazuje na posun měřítek   v životě, na to co je a co   není normální a ukazuje   rozdíly od našich dnešních   životních standardů.

Samotný příběh   se točí okolo detektiva,   který se přes vraždu   prominentní osoby dostane k   citlivým údajům z pozadí   světového koncernu na   výrobu potravin.   Vyšetřování, které má   být hlavní nosnou linií   příběhu je ale dost   odfláknuté. Film na dnešní   dobu rozhodně není akční   ani co by se za nehet vešlo.   Řešení jediné vraždy   není vůbec zajímavé a   vlastně není ani moc   důležité. Podstatné je to,   že se detektiv dostane do   továrny na výrobu jediného   zdroje jídla pro masy lidí,   Soylent. Ten má různé   barvy, ale ve filmu jde   hlavně o Soylent green,   který by měl být   potravinovým vrcholem a o   němž nikdo pořádně neví,   z čeho se vyrábí.   Hrůzostrašné zjištění je   již od půlky filmu dost   patrné a proto nikoho   nepřekvapí, ale jsou spíše   důležité otázky zda je to   správné a zda je to   morální. Ve filmu nejde o   triky ani o akčnost, ale   spíš o myšlenku, pointu a   varování. Bohužel ve filmu   se najde pár chyb, které   pokazí výsledný dojem.   Také celkové provedení na   mně zanechalo smutný dojem.   Zpracování tolik   zajímavého tématu bylo dost   mizerné, a to i když   zohledním rok výroby.   Škoda, na filmu oceňuju   zejména dobrou hlavní   myšlenku a taky atmosféru.   Možná kdyby téma bylo   natočeno dnes znovu, s   patřičným rozpočtem, mohl   by to být velmi dobrý trhák   z prostředí   post-apokalyptického   světa.

Přes   všechny výhrady se mi film   docela líbil. Scény při   jídle, nadšení z kousku   masa, moc hezké. Snímek se   snažil být v rámci   možností i zábavný, ale   jeho nejdůležitějším   faktorem je hloubka poselství   a letmá filozofie o tom, kam   až člověk může zajít,   aby nakrmil ostatní lidi.

Lehce ošuntělá sci-fi,   která dnes může vyvolávat   úsměv, v některých   myšlenkách však předběhla   dobu. Žádné velké akce   nejsou divákům k dispozici,   síla vyjadřování tkví v   náznacích problémů, které   řeší hlavní hrdina   zpodobněný Charltonem   Hestonem. Na tom stojí a   leží celý film, který   táhne silou svých mocných   paží, ale i to kolikrát   nestačí. Dnešním divákům   více stojí Soylent green za   podívání spíš z toho   důvodu, že rok 2022 je už   vlastně za dveřmi.