Sny Akira Kurosawy

Tento film by sa dal nazvať aj filmový závet japonského majstra Akiru Kurosawu .Samuraj svetového filmu napísal v roku 1990 svoj umelecký závet v podobe filmu , ktorý mnohí považujú za jeden z jeho najlepších filmov .
Kurosawa sa v ňom v ôsmích epizódách s veľkou lahkosťou zrelého majstra dotýka života , smrti a autorskej imaginácie .Malú exotickou zvláštnosťou filmu , ktorý ponúka jedinečnú možnosť stretnutia s režisérom filmov Rašamon a Sedem samurajov , je herecká účasť Martina Scorseseho v úlohe Vincenta van Gogha .

Kurosawovy sny jsou nepochybně jedním z klíčových děl japonské kinematografie. Řetězec tajemně symbolických vizuálních fantazií toho o vnitřním světě božského režiséra prozrazuje víc než všechny jeho předešlé filmy dohromady. Sny jsou poetickou závětí muže, který zasvětil celý život hledání smyslu obrazů. Jsou podobenstvím o čarokrásně naplněném životě, který překračuje sám sebe. Nedávno zesnulá Věna Hrdličková, první dáma japonského filmu u nás, zprostředkovala českému divákovi neuvěřitelné množství japonských filmů od Godzily až po Goro, bílého psa. Kurosawovy sny byly jedním z jejích vůbec nejoblíbenějších filmů - a my ji v jeho závěru vidíme i dnes tančit spolu s nesmrtelnými... Film promítáme ze vzácné kopie pro tento speciální účel laskavě zapůjčení Britským národním archivem.

Eigasai 2016

Film tvoří osm epizod, jimiž prochází režisérův snový dvojník. Výjimečný, výhradně autorský projekt vznikl pod finanční a produkční záštitou Kurosawových amerických obdivovatelů, režisérů George Lucase a Stevena Spielberga. Sny A. K. jsou režisérovým pokusem sevřít vlastní příznačné a celoživotní tvůrčí motivy do jednoho díla; prolínají se v něm (tak jako v každém skutečném snu) privátní fascinace, niterné hlubinné symboly, překvapivá a výrazná vizualita se svébytným příběhem a jeho vlastní surreálnou dramaturgií. Pozdní dílo věhlasného japonského režiséra fascinuje efektními fantazijními obrazy i přirozeným propojením intimně osobních témat s apokalyptickým cítěním konce věků.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Jeden z nejvýznamnějších japonských filmových režisérů Akira Kurosawa (1910 - 1998) natočil současně niterně osobní výpověď i experimentální snímek, když se pokusil na filmovém plátně zhmotnit své sny. Jeho snové krajiny jsou budovány s mimořádnou výtvarnou péčí, které odpovídá i obřadně zpomalený rytmus vyprávění. Režisér načrtává v širokém tematickém spektru své snové příběhy (celkem osm snů), které neomezuje jen na japonské reálie. Díky počítačové technice dokonce oživí prostředí, jaké maloval Vincent van Gogh - včetně malíře samotného, kterého ztělesnil americký režisér Martin Scorsese. Ostatně tento netradiční projekt by stěží vznikl, kdyby nebylo podpory Kurosawových amerických obdivovatelů Stevena Spielberga a George Lucase.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Sny Akiry Kurosawy, pozdní dílo nejslavnějšího japonského režiséra, vzniklo v roce 1990 jako výjimečný, výhradně autorský projekt pod záštitou Kurosawových amerických obdivovatelů George Lucase a Stevena Spielberga. Film nemá jednotnou fabuli. Tvoří jej osm epizod, jimiž prochází režisérův snový dvojník. V prvních dvou epizodách ho vidíme jako chlapce, který je zasvěcován do světa, jehož součástí je i smrt a ztráta domova. Silná první epizoda tematizuje vykořenění a symbolické bezdomovectví. Druhá se vzdáleně dotýká smrti oblíbené sestry, jež zemřela v dětském věku. V dalších snech se přenášíme do světa dospělosti a "mužných her" - boje s rozkaceným živlem sněhové bouře a dozvuků války. Pátá epizoda je mediálně nejznámější. Kurosawův dvojník v ní s podporou Lucasovy Industrial Light & Magic virtuálně putuje světem obrazů Vincenta van Gogha, kterého ztělesnil Martin Scorsese. Šestá a sedmá epizoda ponuře vizualizují motiv ekologické katastrofy a apokalyptické pustiny. Až v projasněném závěru na nás dýchne moudrost a vyrovnanost stáří, smířeného se smrtí, která, tak jako v celém Kurosawově díle, představuje nikoli bezútěšný konec, ale skutečné vyvrcholení života. - Pokud jde o pojetí hrdiny, pak se ve Snech jeden protagonista rozdělil do několika snových subjektů, jež však stále musíme vnímat jako jediný korpus á la "sedm samurajů ". Sny Akiry Kurosawy jsou pro svou barvitou spektrální, doslova "duhovou " komplexnost režisérovým výhradním pokusem sevřít vlastní příznačné motivy do jednoho díla: prolínají se v něm tak jako v každém skutečném snu privátní fascinace, niterné hlubinné symboly, jež volají po interpretaci, překvapivá a výrazná vizualita se svébytným příběhem a jeho vlastní surreálnou dramaturgií. Přestože sen jako spontánní produkt nevědomí svou obraznou a narativní povahou asi nejvíce odpovídá médiu filmu, není jen tak, bez dalších úprav, přenosný na filmový pás a nebylo tomu jonak ani v tomto případě. Problematická je úroveň autorských "bdělých " zásahů. Jestliže v některých epizodách identifikujeme nepatrné stopy a bizarní detaily, v nichž lze číst neopakovatelyý rukopis podvědomí, pak některé pozdější povídky jako by diktovala spíše snová cenzura coby nástroj režisérova vyhrantěného světonázoru. Nejlépe vyznívají povídky, které se spolehly na obraz, nikoli na hlásání ideji, ovlivněných režisérovým ekologickým pohledem.
RS Filmový přehled 2000/12/29

Autor/Zdroj: RS/Filmový přehled