Smuteční slavnost

Velmi impozantním   společensko-kritický   příběh zasazený do 50. let   minulého století   odehrávající se na vesnici   a to z pohledu pěti   vypravěčů. Natočeno je to   dle románu spisovatelky Evy   Kantůrkové, která skvěle   vykreslila události roku   1948, následnou kolektivizaci   zemědělství a rozklad   letitých tradic vesnického   života. Vdova po zesnulém   Janu Chladilovi, usiluje o to,   aby byl její manžel   důstojně pohřben ve vesnici   Svažov, odkud byl před lety   vyhnán. Chladilův pohřeb se   nečekaně zvrhne v tichou   manifestaci svažovských   občanů. A právě kvůli   tomu všemu se snímek dostal   na černou listinu. Snímek,   který se však postupem času   stal velmi mimořádným a   kvalitním filmovým dílem.   Nebojácnost a odhodlanost   ženy pohřbít zesnulého   manžela jak si zaslouží   právě v tak temné po   únorové době se dá bez   skrupulí označovat doslova   za hrdinský čin. A to   tehdejší politický režim   prostě nemohl přenést přes   srdce. Za zmínku i stojí,   že spisovatelka byla v roce   1981 obviněna z podvracení   republiky a zatčena. Tento   snímek má v sobě tedy více   tajemství, než by kdo   čekal.

Jeden z trezorových filmů,   který silně popudil   tehdejší komunistickou   garnituru natolik, že byl   uveden v kinech až po roce   1989. Velmi působivé a   strhující tragické drama.   Jeden z vrcholů české   kinematografie.

Smutný film, se silným   politickým podtextem. Po tak   dlouhé době je však   aktuální a to nejen pro   tehdejší vládu a mocipány,   ale připomíná mi i   současnost a to by asi   neměl?! MHCB

Trezorový film so silným   protikomunistickým akcentom.   Je to smutný príbeh o   mužovi, ktorý sa opovážil   vzoprieť násilným metódam   v čase kolektivizácie.

Na film jsem se hodně   těšil, protože jsem by   zvědav, co na něm komančům   tak vadilo. Banda jedna   všivá, ta fakt byla horší   než svrab a neštovice   dohromady. Ale národ už   zapomněl, a vesele volí   komunisty zase. Kéž by se   jim to vrátilo. Film samotný   je syrový až až.   Minimalistické stavby,   minimalistická kamera a snad   i ta černobílá barva tak   vyzněla. Pokud měl snímek   působit tak trochu   depresivně, povedlo se mu to.   Jen se divím, že pan Sirový   při svém vzdělání   nevěděl, že tím komunisty   řádně vytočí. Mohl být   rád, že neskončil někde v   Gulagu.

Dnes už snímek tolik   neosloví po filmařské   stránce, nebo mě alespoň   tolik nechytil, ale obsahově   je silný a aktuální porád.   Tyhle filmy co tepou režim a   tehdejší dobu jsou točeny   jinak než by se točilo asi   dnes, ale poselství   zůstává. Neveselé, ale v   lesčems působivé drama -   60%.