Smrt si říká Engelchen

POZOR SPOILER

Sovětský rozhlas hlásí osvobozování na břehu řeky Moravy. Tanky jedou městem a u jedné z vil je postřelen partyzán Pavel. Hledal zde své děvče Martu, nalezl ji mrtvou.

Obchodník Alois Kroupa jej převeze raněného do nemocnice, kde se jej ihned ujmou. Pavel byl střelen do zad. Nyní leží a je u něj řádová sestra Alžběta. Pavel si vzpomíná, jak přišli do jedné z vesnic, asi Leskovce, kde byla spousta oběšených. Pak se u jejich skrýší objeví nacista s vojákem. Voják je zabit a nacista důstojník zatčen. Velitel partyzánů Nikolaj mu slibuje volnost pro jeho muže, pokud se dobrovolně vzdají. Všichni partyzáni s tím zrovna nesouhlasí. Přesto se tak stane a nacisté odcházejí. Pavel dostává příkaz jejich velitele zabít, ale moc se mu do toho nechce, protože si spolu vcelku rozuměli.

Mezitím v nemocnici Pavel nadává jako špaček. Přijdou za ním děti, aby viděly hrdinu. Lékař je vzteklý, že Pavel nespolupracuje a stále skuhrá.

V oddíle dostává Pavel další úkol. Má jet do Brodu za četníkem Bártou a vyrazit z něj, kdo zradil soudruhy z Leskovce. S ním tam jede dívka Marta, která jej ubytuje u sebe ve služebním bytě. Jak to skončí, je jasné. Pavel pak najde Bártu přímo v hospodě. Ten ze strachu udá udavače. Byl to Cyril Konečný, je mu ihned „zaplaceno“. Do nemocnice přichází obchodník Kroupa a žádá o doznání, že zachránil Pavlovi život. Ten jej žene „svinským krokem“.

Ve vzpomínce se opět setkává s Martou, která mu ukáže velitele jagdkomanda Engelchena. Partyzáni přepadnou nacisty a jejich velitele odpraví sama Marta, která se tam, čertví jak, vzala. K partyzánům přichází nový muž, tvrdící že utekl Němcům. Zkouškou prošel, ale Pavlovi se stále nezdá. Když pak ve světnici, kde se partyzáni opíjejí, objeví pancéřová pěst, tento muž prchá. Oddíl z Pasek odchází, pak zlikviduje Engelchenův oddíl.

Pavel v nemocnici konečně pocítí v noze bolest a má z toho radost jako chlapec.

Oddíl je nucen prchat a ukrývat se. Nacisté je pronásledují a štvou jako zvěř.

V nemocnici Pavla navštíví domněle mrtvá Marta. Tíží ji zážitky z války a ona kvapně odchází. Po ní sem přichází Pavlův spolubojovník.

Celý partyzánský oddíl již slaví konec války, když sem přibíhá muž a tvrdí, že nacisté spálili Paseky. Partyzáni tam jdou a na vlastní oči spatří dílo zkázy.

Pavel opouští nemocnici a jde hledat toho, kdo tohle všechno způsobil…

Adaptace Mňačkova románu vzbudila svého času pozornost výjimečností realistického zobrazení partyzánských bojů na sklonku války. Partyzán zraněný při osvobozovaní Zlína vzpomíná v nemocnici na válečné události a na svou lásku, tajemnou Martu, která partyzánům pomáhala. Po vyléčení chce najít esesáka Engelchena, velitele jagdkomanda, které vypálilo a vyvraždilo obec Paseky. V popředí stojí závažná úvaha o svědomí partyzánů, kteří, zachraňujíc si vlastní kůži, nechali napospas trestnému komandu SS obec na moravsko-slovenském pomezí. Film o pochybnostech a tragických pocitech vítězů byl jako „příkladně nebezpečný“ byl 20 let opatrován v trezoru (i kvůli emigraci autora předlohy a jednoho z režisérů).
Kino AERO

ceny: MFF Moskva 1963: Zlatá cena, MF mírových filmů Los Alamos 1963: Cena za vynikající hraný film, nejlepší ženský herecký výkon (Poláková), Státní cena Klementa Gottwalda 1964: Ladislav Mňačko za literární předlohu k filmu, J. Kadár a Elmar Klos za režii

Kadárovy vrstevníky poznamenala 2. světová válka. Bylo to jejich téma a Kadár říkal, že každý, kdo z jeho generace „nenatočil válečný film, ho musí udělat".
Film je zajímavý tím, jak různé časové elementy vytvářejí novou realitu. Je obrazem zápasu o přežití, zápasu muže, který má mnoho důvodů k zoufalství - ztratil osudovou lásku i přesvědčení, že nikdy neselhal. Autoři převrátili pohled na válku: vítězství z května 1945 tu nevoní euforií, novým začátkem, ale smutkem, depresí, neustálými návraty do minulosti.
Kadár s Klosem, kteří se po tříletém zákazu mohli vrátit k tvorbě hraných filmů, obsadili do hlavní role těžce raněného partyzána Pavla Jana Kačera, tehdy neznámého herce a režiséra z provinčního ostravského divadla a moderátora televizních přenosů. Touto volbou mužného a zároveň do sebe introvertně ponořeného herce chtěli spíš zpochybnit čitelnost vnitřního světa postavy než umožnit její jednoznačný výklad. Pavel vstoupil do partyzánského oddílu, aby pomohl porazit Němce. Stalo se. Otázky ovšem dorážejí i na vítěze: Je skutečně hrdina? Nepřipravilo ho to všechno o duši?
Autoři narušili časové roviny, kompozice filmu je roztříštěná. Podobný přístup se objevil už ve filmu Hirošima, má láska (Hiroshima mon amour, 1959) Alaina Resnaise.
Již pro druhou adaptaci románu (první natočil v bratislavské televizi Ivan Balaďa s chlapecky bezbranným Ivanem Mistríkem v hlavní roli) je příznačný obrat k subjektu. Od konce 2. světové války už uplynulo patnáct let a nebylo důležité opakovat notoricky známá fakta. Podstatnější bylo skrze „utajované skutečnosti" připomenout, že ne všechno bylo takové, jakým se to na první pohled zdálo.
Václav Macek, 36.LFŠ 2010

Zlín: květen 1945: těžce raněný partyzán je ošetřován v místní nemocnici. Mladý muž se v horečnatých vzpomínkách vrací k událostem několika uplynulých měsíců. Znovu prožívá těžké životní podmínky v partyzánské skupině, která jen obtížně uniká pronásledování speciální jednotky SS, jejíž velitel má scela neválečnické jméno Engelchen (Andílek).
Působivý román tehdy ještě málo známého slovenského spisovatele se stal předlohou k filmu, kterým se režisérská dvojice Kadár-Klos vrátila po několikaletém nedobrovolném odmlčení k další práci. Jejich nové dílo zaujalo provokativně neschematickým pohledem na léta války a okupace a předznamenalo vrcholné umělecké období těchto tvůrců.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Ve zlínské nemocnici se zraněný partyzán v horečnatých vzpomínkách vrací k událostem uplynulých měsíců. Znovu prožívá těžké boje s nacistickým komandem vedeným krutým esesákem Engelchenem

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Ocenění: Zlatá cena na MFF v Moskvě 1963 a Státní cena KI. Gottwalda
Adaptace výborného Mňačkova románu vzbudila svého času pozornost výjimečností realistického zobrazení partyzánských bojů na sklonku války. Děj se odvisí ve dvou rovinách: partyzán zraněný při osvobozovaní Zlína vzpomíná na válečné události a na svou lásku, tajemnou Martu, která pomáhala partyzánům jako sekretářka německého ředitele zlínských závodů. Hlavní hrdina je po vyléčení rozhodnutý najít esesáka Engelchena, velitele jagdkomanda, které vypálilo a vyvraždilo obec Paseky.
Román mistrovsky komponuje obě pásma (nemocniční - zápas partyzána o vyrovnání se s minulostí, a partyzánské - osud oddílu), prolínající se s vnitřním dramatickým napětím: s tímto problémem se režisérský tandem citlivě vypořádal. V popředí stojí závažná úvaha o svědomí partyzánů, kteří, zachraňujíc si vlastní kůži, nechali napospas trestnému komandu SS obec na moravsko-slovenském pomezí.
Ve filmu vyniká scéna zajetí a popravy-vraždy velitele zajatého německého odd1u, důstojníka násilně vtaženého do války, jejímž zfanatizovaným stoupencem rozhodně nebyl. Pohledy na marasmus lidského údělu v mimořádné situaci se řetězí, kruté pointování epizod je navíc sledováno z odstupu vykořeněným, rezignovaným člověkem. Film o pochybnostech a tragických pocitech vítězů je příkladem autorské poctivosti a odvahy. Jako "příkladně nebezpečný film" (mimo jiné i kvůli emigraci autora předlohy a jednoho z režisérů) byl dvacet let opatrován v trezoru.
Na první pohled se Engelchen neodlišuje od oficiální linie, podle níž partyzáni pobíjejí hordy naivních nepřátel za hojného rachotu automatů a kulometů. Přesto se film setkal s vážnými výhradami už v době vzniku o předznamenal příští kolosální úspěch oscarového Obchodu no korze (1966). Kadár a Klos vytvořili dílo o lidských pochybách a nevíře člověka v sebe samotného, o tragických pocitech vítězů nepropadajících iluzím. Jejich film je dodnes příkladem autorské poctivosti a odvahy. (J. P. Kříž, Kino 12/90)
Adaptace románu s autobiografickými prvky, jehož autor L. Mňačka se po dlouhé době vrátil do čs. literatury, vzbudila ve své době pozornost realistickým postižením partyzánských bojů na sklonku války. Pro svůj přístup je film v naší kinematografii dodnes výjimečný...
(Filmový přehled 5/90)

Autor/Zdroj: /Kino ART

Adaptace románu s autobiografickými prvky, jehož autor L. Mňačko se po dlouhé době vrací do české literatury, vzbudila ve své době pozornost realistickým postižením partyzánských bojů na sklonku války. Pro svůj přístup je dodnes výjimečná v naší kinematografii. Děj se odvílí ve dvou rovinách. Partyzán Pavel byl při osvobozování Zlína těžce raněn a v průběhu líčení vzpomíná na válečné události a na svou lásku, tajemnou Martu. Setkal se s ní v beskydském městečku při plnění úkolu. Zamiloval se do ní. Záhy zjistil, že Marta, velmi důležitá pomocnice partyzánů, pracuje jako sekretářka u německého ředitele zlínských závodů. Žena varuje partyzány před jagdkomandem, jemuž velí obávaný esesák Engelchen. Těsně před posledním bojem zjistí oslabení a zcela vyčerpaní partyzáni, že Němci ustupují. Obětí fašistů se však stala obec Paseky. - Pavel se v nemocnici setká s Martou, která odchází di ciziny. On je po vyléčení rozhodnut najít Engelchena, který nesmí uniknou spravedlnosti… - Na III. MFF v Moskvě 1963 získal snímek Zlatou cenu. Tvůrci byly odměněni státní cenou Klementa Gottwalda.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled