Smrt pana Lazaresca

Jednoho večera se panu Lazarescovi, který žije sám, udělá trochu špatně. Nakonec se ocitne v sanitce na cestě do nemocnice, čímž začíná jeho tragikomická odysea. Každý lékař, který ho přijde prohlédnout, dojde k úplně jiné diagnóze a ošetření samotné se neustále odkládá. Lékaři jsou hluší k naléhavým prosbám pana Lazaresca i jeho přátel. Vrcholem jejich cituprostého přístupu je, když je starý pan Lazarescu opět vystrčen do bukureštské noci.

Zdroj: Film Europe Media Company

Na počátku byl skandál: námětu se nedostalo finanční podpory ze strany Národního filmového centra (CNC). Teprve až se Cristi Puiu obrátil na tehdejšího ministra kultury Răzvana Theodoresca, centrum své odmítavé rozhodnutí změnilo. Smrt pana Lazaresca je první díl projektu Šest příběhů z předměstí Bukurešti, věnovaného Ericu Rohmerovi. Každý z příběhů by se měl odehrát v rozmezí 24 hodin, postavy si vzájemně kříží cestu a některé potkáme v následujícím Puiově filmu Aurora.
Příběh byl údajně inspirován záchvatem hypochondrie, který autor prožil v roce 2001, a také skutečným případem z roku 1997, kdy jistý občan vystřídal pět nemocnic a nakonec byl ponechán na ulici, kde zemřel. Bylo by však povrchní považovat film za komunální kritiku rumunského zdravotnictví. Sestřičky a lékaři se k pacientovi chovají rázně, ale přátelsky, dělají vše, co je v jejich silách, nemýlí se v diagnózách, používají moderní přístroje. Jsou zrovna ve stresu, neboť přijímají zraněné z vážné nehody, k níž došlo téže noci. Cristi Puiu zdůrazňuje, že jeho dílo se ani tak netýká roviny sociální jako metafyzické: „Pro mne je důležité, že to není film o zanedbání zdravotní péče. (…) Ano, je to i o těch institucích, ale především je to o odcházení, o vyhasínání lidské bytosti a duše."
Vyšetřování pacienta je snímáno v dlouhých záběrech, ruční kamerou, v reálném čase. Divák má dojem dokumentárního záznamu, přestože v rolích zdravotnického personálu účinkují herci. Ač se Puiu svou hyperrealistickou metodou vymezuje proti dosavadní alegorické tradici rumunského uměleckého filmu, nevyhýbá se symbolice ani intertextovým odkazům: pacientovo jméno Dante Lăzărescu odkazuje jak k peklu, tak ke vzkříšení. Provází ho zdravotní sestra Mioară, jejíž jméno připomíná bájnou mluvící jehničku z lidové balady Mioriţa.
Recenze byly nadšené. Roger Ebert napsal: „… film žije zcela přítomností, sleduje, co a jak se děje, nevyvozuje závěry, nevydává prohlášení, nesplétá dramatické konflikty, jen ukazuje lidi, jak žijí, okamžik po okamžiku, tak jak musí žít." V rumunských kinech film navštívilo kolem 30 tisíc diváků. Ion Fiscuteanu, představitel pana Lazaresca, zemřel na rakovinu v roce 2007.
Jaromír Blažejovský
Letní filmová škola 2011

Jednoho večera se panu Lazarescovi, který žije sám, udělá trochu špatně. Nakonec se ocitne v sanitce na cestě do nemocnice, čímž začíná jeho tragikomická odysea. Každý lékař, který ho přijde prohlédnout, dojde k úplně jiné diagnóze, a ošetření samotné se neustále odkládá. Lékaři jsou hluší k naléhavým prosbám pana Lazarsca i jeho přátel. Vrcholem jejich cituprostého přístupu je, když je starý pan Lazarescu opět vystrčen do bukureštské noci. Film si z MFF v Cannes 2005 odnesl Cenu v soutěži Určitý pohled.