Smrt pana Lazaresca

Čekala jsem, že z filmu bude   zaznívat něco jako kritika   rumunského zdravotnictví,   možná proto mě překvapilo,   že se film ubíral docela   jiným směrem.
V   popředí tíživého a drsně   těžkopádného dramatu   stojí bolestné umírání   staršího osamělého   člověka, o kterého už   nemá nikdo zájem. A   nemocnice si ho přehazují   jako horký brambor (v téže   době, kdy se panu Lazarescovi   udělá špatně, dojde   nedaleko k tragické dopravní   nehodě a špitály praskají   ve švech). Velmi závažné a   smutné téma, k jehož   natočení je, dle mého,   potřeba pořádné odvahy. A   to i pro to, že neznám ve   svém okolí člověka, který   by podobnou situaci, kdy pro   jeho staršího příbuzného   (nebo souseda) přijíždí   naposledy sanitka, nezažil...

Tenhle odvážný,   nekompromisní snímek   vyžaduje čas a trpělivost.   Aspoň u mě nefungoval hned v   prvních desítkách minut,   ale s každou další se   emoční tlak stupňoval víc   a víc. Ta výpověď je   nesmlouvavě naturalistická,   krutě cynická, chladná a   hlavně pravdivá. Snad   nejvíc oceňuju tu poctivou   nestrannost, s jakou tvůrci   dané prostředí zobrazují.   Není tu žádná   tendenčnost, žádná   samovýroba poselství. Tomu,   co chtějí říct o   zdravotnickém systému si   nepomáhají žádnou   očekávatelnou typizací ve   smyslu necitelní doktoři   versus chudák pacient. Až na   nevyhnutelné výjimky   (arogantní lékař   bazírující na písemném   souhlasu k operaci) se tu   doktoři chovají tak jak to   všichni známe a jak jim to   ztěží můžeme zazlívat:   trocha toho profesionálního   cynismu, samolibého   vtipkování ale i poctivého   zájmu. Stejně tak neustálé   upozaďování Lazarescova   případu vedle obětí   hromadné havárie je zcela   pochopitelné. Výslednou   zprávou tedy je, že problém   není v lidech ale v systému,   v té studené   technologicko-byrokratické   mašinérii, kterou jsme si   jménem civilizace vydobyli a   jejíž plody tenhle film   nemilosrdně odkrývá. Ta   může za to, že Lazarescova   nemocniční anabáze byla tak   zrůdně ponižující. Tohle   není film, po jehož   opakovaném shlédnutí bych   prahnul, ale o to víc ve mně   rezonuje a ještě dlouho   rezonovat bude.