Smoke

Kritikou i diváky ceněný   povídkový film Smoke je   vrcholnou ukázkou nezávislé   scény. Dominuje mu podmanivá   atmosféra a silné herecké   obsazení. I přesto, že   prakticky veškeré dialogy   jsou dílem improvizace, se   podařilo vytvořit poutavé   rozhovory, které přesně   doplňují silnou dějovou   linii, jenž je vyjádřením   intimní lásky k cigaretám,   k životu a k Brooklynu.

Smoke je mladším   bratříčkem filmu Vztek a je   lépe hodnocený snad proto,   že má jasnou dějovou linku   a je taky podstatně   vážnější, ikdyž byste z   názvu filmů soudili spíše   opak. Pro mě jsou ale oba   filmy jednolitým celistvým   dílem, které si nedovolím   oddělit, jsou jako dvě   strany jedné mince a pokud   bych minci rozdělil, již by   se o minci nejednalo. Jen   řeknu, že jsem ještě   neviděl nic, co by tak   skvěle vystihovalo atmosféru   Brooklinu, opravdové   perličky jsou oba filmy a   vřele doporučuji si je   pustit spolu a bez dabingu,   který vám u Smoke tolik   vadit nebude, ale Vztek je   vyloženě nedabovatelný.

Jsem rád, že jsem mohl   shlédnout tuhle filmovou   perlu. Obvykle se mi moc   nechce do snímků, které   jsou rozkouskovány do   několika vice či méně   příběhů, ale právě tyhle   filmy mi nakonec většinou   udělají opravdu radost.   Smoke není asi úplně ten   nejsprávnější příklad,   protože jednotlivé hlavní   postavy se celou dobu   potkávají s těmi ostatními   a i když se   “minipříběhy” pokaždé   zaměřují na jednu hlavní,   tak i ostatní dostávají   slušný prostor a dokonce   samostatné scény. Navíc   díky opravdu povedenému   scénáři a skvělému   hereckému obsazení, jemuž   vévodí jména jako Harvey   Keitel, Forest Whitaker nebo   William Hurt nelze říci,   který z osudů je vlastně   ten nejzajímavější.   Všichni navíc dostávají   víceméně stejný prostor   (možná až na Ruby), což je   taky fajn. Ze začátku mi   některé postavy nebyly   příliš sympatické – tím   myslím hlavně Paula   Benjamina, ale to byl jenom   první (asi půlhodinový)   dojem. U některých to bylo   přesně naopak – Cyrus Cole   (s obličejem Foresta   Whitakera to snad ani nemůže   být jinak) či Rashid (Harold   Perrineau). Taky je to jeden z   mála snímků, kde prostě   chybí nějaký záporák či   pořádné dějové   vyvrcholení, přesto to není   nijak na škodu, možná   naopak – je to jako kdybyste   nakoukli na pár dnů do   životů úplně běžných   lidí. A co si budeme povídat   – každý život nabízí   spoustu materiálu na takhle   povedený film. Jenom se musí   najít schopní tvůrci,   který tenhle obyčejný   příběh dokáží převést   do filmové podoby. Což se   tady stoprocentně povedlo. A   ten “Vánoční příběh”   je kouzelný nejen v   “reálné” podobě, ale   hlavně při poslouchání   Auggieho vypravování. Je   fajn že vznikají i takové   netypické snímky, které   umožňují i navzdory   ubýhajícím rokům a   obrovské vzdálenosti ve   které se odehrávají,   působit tak nějak domácky,   civilně a při tom všem   ještě výborně bavit a   možná i zahřát u srdce.

Chvíli mě vadilo že se ve   filmu moooc kecá a   přehrává ale postupně se   všechno jaksi uklidní,   začne to do sebe zapadat a je   z toho velice zajímavý   příběh o lidských   osudech...

Hodně zvláštní film. Nerad   tady kazím ta vysoká   hodnocení ale film mě moc   nebavil a stačilo mi, že sem   ho viděl jednou. Herci sice   hrají výborně ale nějak   mě to prostě extra nechytlo   (kromě závěrečného   výprávění Harveyho   Keitela). Avšak když film   skončil chvilku mi ještě   zůstal v hlavě.

Film má některé nápady a   dialogy povedené, ale jako   celek to mému vkusu nesedlo.  
Při prvním   shédnutí mi přišel celkem   dobrý, ale při dalším jsem   se už zaměřoval na detaily,   které mě mnohdy zklamaly.
Tak nějak mám pocit, že   se film jen tváří ve   zkoumání hluboké podstaty   života a samotné detaily mu   unikají. Je lehký jak kouř   z cigarety, ale stejně   neuchopitelný.