Smím prosit?

V roce 1937 napsali hudbu k filmu - Stall We Dance? – u nás známým pod názvem – Smím prosit?, pánové George a Ira Gershwinovi. Děj má opět naprosto jednoduchou zápletku. Slavný tanečník Peters (Fred Astaire) si usmyslí, že získá tanečnici Lindu (Ginger Rogersová), která o něj z počátku nemá zájem, později je přemožena nejen Peterovým (Fredovým) kouzlem, charizma, ale dodnes nepřekonatelným tanečním uměním. Oba byli film od filmu lepší, a tak i v tomto dalším hudebním a tanečním filmu oba naprosto parádně excelují
----------
Písně (text, hudba):

Slap That Bass - (Ira Gershwin, George Gershwin)
Walking the Dog - (Ira Gershwin, George Gershwin)
I've Got Beginner's Luck - (Ira Gershwin, George Gershwin)
They All Laughed - (Ira Gershwin, George Gershwin)
Let's Call the Whole Thing Off - (Ira Gershwin, George Gershwin)
They Can't Take That Away from Me - (Ira Gershwin, George Gershwin)
Shall We Dance - (Ira Gershwin, George Gershwin)
-p-

"Smím prosit?" je název jedné z rozkošných tanečních scén, plných gracie a vtipu dvojice Freda Astaira a Ginger Rogersové a zároveň i název filmu. Jeho děj je osnován tak, aby poskytoval hodně příležitostí k tanečním kreacím jednotlivců, párů a revuálních skupin, ale zároveň vytváří dobrou veselohru, zábavně zašmodrchanou s rušným spádem a střídáním výjevů.

Tanečník Peters (Fred Astair) pozná v Paříži tanečnici Lindu Keenovou (Ginger Rogersová), do níž se zamiluje a následuje ji do New Yorku. Omylem jsou již na palubě lodi považováni za manžele, což se stane senzací novin, ale pro oba příčinou víceméně veselých i trapných zápletek, kde neposlední úlohu hrají impressariové (výborná figurka E. E. Hortona), ctitelé Lindy, bezejmenné typy z obecenstva. Místo děje se stále střídá, lidé se mění, elegance i půvab žen se uplatňují, ale ovšem v popředí se ocítají vždy taneční výkony.

Je zajímavé vidět tu jako partnerku Freda Astaira též v jednom tanci Harietu Hoctorovou, světlovlasou balerinu Metropolitain-Opery v New Yorku a s Ginger Rogersovou tančí též Petr Theodor z newyorských revuálních divadel, což dalo divákům možnost posoudit vkus a záliby tamnějšího obecenstva. Novinkou byl tanec hlavního páru na kolečkových bruslích, který si vyžádal dlouhý nácvik a dokazuje, že cesta k úspěchům není jen tak přímá, lehká, jak by se leckterý naiva mohl domnívat.