Škola základ života

POZOR SPOILER

Student Krhounek odevzdává do rukou profesora Lejsala časopis „Řev septimy“. V této třídě to vše vede žák Čuřil, avšak má-li přednést báseň o zlaté mušce, neuspěje. Při vyšetřování autorství časopisu se nikdo nepřizná a třída je potrestána. Mládež se chystá na sportovní klání středoškolský pohár a na tomto je mu účast ředitele zapovězena. Na školu přichází nová a velmi mladá učitelka. Čuřil je vyslýchán pro účast na zakázaném filmu. Na autorství časopisu však odpověď nemá. V septimě sice nová kantorka na poprvé neuspěje, ale žáci své hulvátství vzápětí napravují. Nadaný student Benetka má býti z ústavu vyloučen - pro svou domácí úlohu, která se nelíbí. Roztržitému profesoru Koďouskovi je přáno k svátku Ludvíků, ovšem ve zcela jiný den. Podvůdek je však odhalen. Přichází sem zemský školní inspektor Randa a žáci tak při jeho návštěvě ve třídě připraví svému latiníkovi hodně perné chvilky. Při hlasování o vyloučení žáka Benetky nehlasuje roztržitý Koďousek. Proto dopadne hlasování v Benetkův neprospěch, a to i přesto, že škole vyhrál sportovní pohár. Koďousek však svou chybu napraví. Takže je konec školního roku přece jen pro všechny prima.

Tento film byl lepší než tehdy uváděná stejnojmenná divadelní hra Jaroslava Žáka, podle níž byl natočen. Ať již zásluhou autorovou, či scénáristy Václava Wassermanna či režie Martina Friče, byly ve filmu odstraněny některé nehoráznosti a nevkusnosti a obroušeny obhroublosti, které se nacházely v divadelním nastudování. Jak se říkalo, divadlo byla "psina" a film dobrá veselohra, vtipná, zachycující divákův zájem již samým nástupem, životná a rušná, přibližující a zdůvěrňující školské zápasy a potíže mládí, v karikatuře nezacházející za meze pravděpodobnosti.

Byli jistě tenkrát takoví profesoři, přísní a pedantičtí, ztrnulí ve výchovných metodách a prostředcích, jiní opět sživající se s mladou duší, staří i mladí, byly profesorky úlisné a jizlivé, ale sotva takové putičky, jako tady byla ta kandidátka-suplentka. Celková úroveň "žákovského materiálu" byla podána ve filmu docela sympaticky: nebyli to jen tupci a hulváti a husičky, jako ve zmíněné divadelní hře, a jejich sportovní zájem se nevyčerpával pouhým fotbalovým fanouškovstvím, nýbrž sami sportují pro radost ze samotného sportu a nezištnou slávu závodění. Proto i závěr filmu vyzníval smířlivěji.

Filmové možnosti se ovšem mohly rozmnožit o scény kypící živelností, mládím ať ve škole, na dvoře, na hřišti, či na závodišti. Jednotlivé postavy byly charakterově svědomitě propracovány, tak zejména ředitel Theodora Pištěka, jemný starý dobrák Františka Smolíka, výborný, bez karikujícího přehánění "kruťas" Františka Kreuzmanna, roztržitý matematik VáclavaTrégla, sympatický Ladislav Boháč, omšelý češtinář Jaroslav Marvan. Ze žáků vytvořil Antonín Novotný příjemnou, mladistvě bujarou a mužně čestnou postavu studenta Benetky a Ladislav Pešek s přemírou humoru třídního šaška repetenta Čuřila.

Děj filmu byl rozšířen o mimoškolské scény ze společnosti manželů ředitelových a o náznaky erotických vztahů Benetky a jeho spolužačky septimánky v ukázněném podání Věry Gabrielové. Tento film měl hereckou, režijní a technickou úroveň na takové výši, že dodnes je vítaným a neomrzitelným snímkem v rámci tzv. "pamětnických" filmů.

Úspěšná studentská komedie, natočená na motivy divadelní hry profesora Jaroslava Žáka, se točí kolem neškodně neuctivého studentského časopisu Řev septimy, který napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách, a který šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Časopis vzbudí v profesorském sboru pozdvižení, protože humorně pojednává o jeho členech. Zatímco mladý profesor Bartoš i starý moudrý pedagog Gábrlík dokážou přejít celou věc s humorem, jiní, třeba třídní učitel Lejsal nebo češtinář Holísko, zahájí v čele s ředitelem školy zuřivé pátrání po viníkovi, jehož přiznání se stává podmínkou zrušení zákazu účasti na sportovním turnaji. Nelítostné pátrání se tak stává rámem mozaiky veselých i vážných epizod ze života studentů i jejich profesorů, mezi nimiž vystupují do popředí zejména milé rošťárny Ády Čuřila, trable nové suplentky Boženy Lachoutové, omyly roztržitého matikáře Koďouska, legendární recitace básně "Co je štěstí?" a také aféra nejnadanějšího studenta Jindry Benetky, který ve slohové práci otevřeně kritizuje poměry na gymnáziu a je za to navržen na vyloučení.

Zdroj: Nova

Vše se tu točí kolem studentského časopisu Řev septimy, který napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách, a který šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Vzbudil v profesorském sboru značné pozdvižení, protože poněkud humorných způsobem pojednával o jednotlivých členech profesorského sboru. Zatímco mladý profesor Bartoš a starý moudrý pedagog Gábrlík dokázali přejít celou věc s humorem, zbytek učitelského sboru zahájí zuřivé pátrání po viníkovi, jehož přiznání je podmínkou pro zrušení zákazu k účasti na středoškolském sportovním turnaji.

Zuřivé pátrání pak rámuje mozaiku veselých epizod ze života studentů i profesorského sboru tvořeného řadou typicky svérázných postaviček, z nich vystupuje do popředí zejména aféra nejnadanějšího studenta Jindry Benetky, který ve slohové práci otevřeně kritizoval poměry na gymnáziu a byl za to navržen na vyloučení ze školy.

Film Martina Friče měl obrovský úspěch hned po svém uvedení a dodnes se těší přízni diváků. Vznikl podle stejnojmenné hry, napsané pro divadlo D38 podle knihy Jaroslava Žáka Študáci a kantoři. Na mateřské scéně se dočkala více než sta repríz, hrála se i v Plzni, Ostravě a Brně, ochotnicky také v Jaroměři, tehdejším autorově působišti. Její satirický duch ovšem způsobil Žákovi řadu nepříjemností. Byl obviněn ze zesměšňování celého vzdělávacího systému, na své si přišla i cenzura. S podobnými potížemi se potýkal rovněž záměr převést příběh na plátno. Ministerstvo školství vytáhlo do boje. Zdařilý projekt zachránil teprve zásah Filmového poradního sboru, a tak se 11. listopadu 1938 mohli první diváci bavit na premiéře komedie, která se právem zařadila do zlatého fondu české kinematografie.

První ze dvou komedií o studentských alotrlích, které režisér Martin Frič natočil podle předloh Jaroslava Žáka. Zápletka se točí kolem studentského časopisu, který popudí většinu pedagogického sboru. Za hlavního viníka je označen sportsman Benetka... Češtináře, který procítěně recituje báseň o štěstí a zlaté mušce, neodolatelně zosobnil Jaroslav Marvan.

Úsměvné a občas i překvapivě vážné příhody ze života septimánů a jejich pedagogů. Záměr natočit filmovou komedii podle populárních fejetonů J. Žáka a podle úspěšné inscenace E.F. Buriana narazil na tuhý odpor konzervativních představitelů ministerstva a školské správy. Teprve autorita Filmového poradního sboru zaštítila realizaci tohoto mimořádně zdařilého projektu. O rok později natočil režisér M.F. Cestu do hlubin študákovy duše, opět podle Žákovy předlohy. Oba tituly není nutno výrazněji doporučovat, jsou obecně známé a dostatečně proslulé.

Filmový přepis románu a divadelní hry Jaroslava Žáka vyprávějící humorné příběhy ze studentského a prostředí gymnázia. Tak tedy: Coje to štěstí? Muška jenom zlatá...
Cinema 1992/11/62