Škola základ života

Profesorka přírodopisu Suchánková:
"To není učení - to je krocení divé zvěře."

Profesor češtiny Kolísko:
"Dnešní mládež nemá v sobě kouska citu. Studenti, vy nejste studenti, vy jste barbaři! Muška jenom zlatá..."

Profesorský sbor:
- Dnešní mládež nemá trochu studu.
- Kdepak, těm chybí smysl pro ušlechtilost a vznešenost.
- Dnešní generace je bez citu.

Čuřil (zpívá doprovázeje se hrou na kytaru):
"Maminko, mámo, šel bych rád
na chvilku k vám si zaplakat..."

Učitelka dějepisu k ženě přicházející orodovat za svého syna:
,,Představte si, že on ani neví, kdy byla bitva u Jerez de la Frontera!"

Profesor Lejsal: "Člověk, když má dozor na chodbě, aby pořád stál nad těmi kluky jako policajt."
Profesor Bartoš: "No, on někdy nad nimi stojí policajt."
Profesor Lejsal: "Co jste povídal?"
Profesor Bartoš: "Že někdy místo vychovatele stojí nad žáky - policajt."

Benetkova domácí školní kompozice na volné téma:
CO SE MI NELÍBÍ NA STŘEDNÍ ŠKOLE - Nelíbí se mi především, že naše střední škola vychovává učené mloky. "Mloku, nadři letopočty, nauč se zpaměti slovíčka, poučky a pravidla a budeš uznán dospělým." Myslícímu člověku je z toho špatně, kdežto učenlivý prosťáček slaví triumfy. Mezi katedrou a lavicemi je propast. Studenti vidí v mnohých profesorech spíše nepřátele než vychovatele. Jsme nuceni soukat do sebe naučné slovníky; samostatný úsudek se potírá.

Němčinář: „Čuřil, k tabuli... svižněji, svižněji... vyzkouším si vás ze slovíček - Slepice?”
Čuřil: „Die Katze!”
Němčinář: „Výýborně... Postel?”
Čuřil: „Bet.”
Němčinář: „Člen?”
Čuřil: „To jsme prosím nebrali...”
Němčinář: „Uhmmm... jabloň?”
Čuřil: „Deeer... der... Apfel... baum...”
Němčinář: „Viseti?”
Čuřil: „Visen!”
Němčinář: „Výýýborně!”
Čuřil: „To jsem to s ním zaválel, co kluci?”

Dopis od roztržitého profesora, který zapomněl hlasovat ve studentův prospěch: "Použijte těchto peněz k dostudování. Učte se pilně matematiku a nevyrušujte při vyučování."

„Raz, dva, tři, čtyry!“
„Škola, základ života!“
„Kdo se učí, ten vše umí, i když tomu nerozumí.“
„Jistota je jistota!“
„Úspěch čeká pouze borce, zná-li poučky a vzorce.“
„Škola, základ života!“
„Raz, dva, tři, čtyry!“
„Befeleme, pese veze, leze leze po železe, metan, etan, propan, butan, brontosaurus, orangutan, plocha i to tuniká, kobyla i babyka.

„Zda znáš tu šťastnou zem, ty utěšené kraje, kde starý varhaník na dědův odkaz hraje. Kde chodí národ lev a vrzají mu boty, a za ním Dášenka a pak pes třetí roty.“

„Raz, dva, tři, čtyry!“

„Befeleme, pese veze, leze leze po železe, metan, etan, propan, butan, brontosaurus, orangutan.“

„Rovnoběžka, tečna, sečna, plus do mínus nekonečna, narýsujem k tomu rychle průsečík a průmět krychle, tangens, kosínus a sínus, iks na druhou, plus a mínus, hyperbola, parabola …“

„Základ života je škola

Kdepak ste byl, Čuřile?“
„Prosím, pane profesore, snědl jsem párek nevalné chutě a přišlo mi špatně.“

Co Ti chtěl ten starý popleta?

Hájková, pojďte sem! Je to od vás hezké, že se chcete obětovat, ale já chci znát skutečného viníka.

"Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě."
- "Kulíku, co tím chtěl básník říci?"
- "Prosím, že se chce stát trpaslíkem."

Muška jenom zlatá.