Skok [TV inscenace]

Tady se bohužel neprotnuly   dvě důležité roviny.   Herecky je to za daných   okolností určitě dobré   (zejména Bronislav Poloczek   byl excelentní panelákový   primitiv) ale příběh   samotný je jen málo   přesvědčivý. Navíc mu   režisér Sokolovský   neopomenul dát svůj   nezbytný kopanec angažované   tendenčnosti. Výsledek je ne   sice úplně špatný ale   každopádně rozpačitý.

Nepřestává mě překvapovat   Bronislav Poloczek. Podobných   rolí odehrál dost, ale   pokaždý si to náramně   užiju. Naopak Preissovo   mudrování s dost otřesnou   Švehlovu je na hranici   snesitelnosti. Takže po velmi   slibném začátku následuje   téměř hodina ničeho.   Námět dobrej, ale vystačilo   by to na dvacet minut.

Aspoň pro něco je to   coronavirové období   prospěšné. Díky němu   vznikla ČT3, která začala   každý den vysílat   minimálně tři inscenace   nebo malé televizní filmy, z   nichž velká většina na   televizní obrazovce nikdy   nebyla. A že se v Národním   archívu takových věcí   válí, to je stará známá   věc. Tahle hodinová   inscenace má všechny   atributy lidského dramatu.   Výborné herecké výkony   přidávají ohromnou   věrohodnost. Jak Viktor   Preiss v roli ušlápnutého   pana Kučery, Hana Maciuchová   jako jeho žena nebo Bronislav   Poloczek v roli agresivního   ožralce a Kučerovic souseda   Parmy. Příběh o soužití   lidí v paneláku, kteří   jsou lhostejní k násilnostem   ke své ženě a dceři   věčně opilého Parmy stojí   hlavně na zmíněných   hereckých kvalitách. Celou   dobu jsem si říkal, proč se   inscenace jmenuje Skok, v   závěru jsem pochopil.   Zajímavou a místy   disharmonickou hudbu složil   Pavel Eliáš.