Z filmu jsem si odnesl akorát   povědomí o tom, jak život v   Česku vidí lidé na západ   od hranic. Pije se pivo, do   márnice se chodí oknem,   guláš se vaří a podává   jen v některé dny,   číšníci jsou nepříjemní   i v pěti hvězdičkových   restauracích, máme zde jiné   zásuvky, adaptér si pletou   Češi se žehličkou, po   Praze jezdí prázdné   tramvaje, ulice jsou takřka   liduprázdné, jsou zde   cikánská gheta atd. Místy   až fraška. Zbytek v   podstatě o ničem,   manželské hádky, vztah syna   a otce a filozofování   starého homosexuála o   životě. K tomu pár   nesmyslů s rakví. A stále,   u některých diváků,   oblíbenější, dánský   herec Mads Mikkelsen? Já mám   z jeho výrazu pocit, že   nejpozději do pěti minut   musí umřít, a to nejenom v   tomto filmu.

Po dramatické stránce je   tento snímek výborný.   Nádherné záběry Prahy,   příjemná uklidňující   hudba, nezakopávající   vyprávění příběhu,   zkrátka příjemná   podívaná. Praha je   prezentována jako místo, kde   je zakořeněno myšlení   bývalého východního bloku   a tak to podle toho také   vypadá. Cizinec příjde do   hospody a na objednávku kávy   ve svojí rodné řečí   dostane pivo. A co taky   jiného? Servírka mu   nerozumí a chlapi v hospodě   nic jiného nepijou. Při   příchodu do márnice je   babkou upozorněn (česky),   že dveře nejdou otevřít a   že se chodí bokem oknem. V   hotelové restauraci se   dozví, že v úterý se   český guláš nepodává. A   proč by se to nemohlo stát?   V Praze se i dnes dějí   věci, o kterých zahraniční   turisté vyprávějí   nevábně. Mé hodnocení je   vysoké, protože na tomto   snímku nevidím nic zase tak   hrozného, aby by se nato   nedalo dívat. Dánští   tvůrci mne naopak   překvapili, což jsem ani   sám nečekal.