Po dramatické stránce je tento snímek   výborný. Nádherné záběry Prahy, příjemná   uklidňující hudba, nezakopávající   vyprávění příběhu, zkrátka příjemná   podívaná. Praha je prezentována jako místo,   kde je zakořeněno myšlení bývalého   východního bloku a tak to podle toho také   vypadá. Cizinec příjde do hospody a na   objednávku kávy ve svojí rodné řečí dostane   pivo. A co taky jiného? Servírka mu nerozumí a   chlapi v hospodě nic jiného nepijou. Při   příchodu do márnice je babkou upozorněn   (česky), že dveře nejdou otevřít a že se   chodí bokem oknem. V hotelové restauraci se   dozví, že v úterý se český guláš   nepodává. A proč by se to nemohlo stát? V   Praze se i dnes dějí věci, o kterých   zahraniční turisté vyprávějí nevábně. Mé   hodnocení je vysoké, protože na tomto snímku   nevidím nic zase tak hrozného, aby by se nato   nedalo dívat. Dánští tvůrci mne naopak   překvapili, což jsem ani sám nečekal.

Z filmu jsem si odnesl akorát povědomí o tom,   jak život v Česku vidí lidé na západ od   hranic. Pije se pivo, do márnice se chodí oknem,   guláš se vaří a podává jen v některé dny,   číšníci jsou nepříjemní i v pěti   hvězdičkových restauracích, máme zde jiné   zásuvky, adaptér si pletou Češi se   žehličkou, po Praze jezdí prázdné tramvaje,   ulice jsou takřka liduprázdné, jsou zde   cikánská gheta atd. Místy až fraška. Zbytek v   podstatě o ničem, manželské hádky, vztah syna   a otce a filozofování starého homosexuála o   životě. K tomu pár nesmyslů s rakví. A   stále, u některých diváků, oblíbenější,   dánský herec Mads Mikkelsen? Já mám z jeho   výrazu pocit, že nejpozději do pěti minut   musí umřít, a to nejenom v tomto filmu.