Rozpaky kuchaře Svatopluka [TV seriál]

A zase Jaroslav Dietl
Tento seriál vlastně způsobil, že jsem se   rozhodl stát kuchařem. Tak na mě zapůsobil.   Ještě, že na mě tak nezapůsobila Nemocnice na   kraji města. To by bylo mrtvých...
Faktem je,   že scénárista Jaroslav Dietl odvedl opět   skvělou práci. Zřejmě dostal k ruce výborné   odporné poradce, protože jednotlivé figurky,   jako vypadly z mého profesního života. Ať už   je to neschopný tlučhuba, lakomý číšník,   alkoholik, pruďas, nebo třeba babky od nádobí.   Všechno jsou to brilantně napsané postavy,   kterým člověk jejich postoje uvěří. Stejně   tak příhody a tzv. rozpaky, věrně kopírují   realitu pohostinského byznysu. Samozřejmě, dnes   už by rozpaky byly trochu jiného rázu, ale jako   úsměvná vzpomínka seriál poslouží velmi   dobře. Současní číšníci by si třeba mohli   tréninkově spočítat s kolika talíři běžně   odcházejí číšníci v karlovarském hotelu na   zhruba dvousetmetrovou štreku. Je jich kolem   dvaceti. Dnes má většina číšníků problém   i se čtyřmi.
V seriálu byl použit systém   tzv.kinoautomatu, kdy si diváci sami zvolí, pro   jakou možnost se má hlavní hrdina rozhodnout.   Většinou však nejde o fatální rozhodnutí,   neboť po pár vteřinách se obě dvě možnosti   opět spojí ve stejný děj. Dnes už tato část   působí poněkud rušivě, ale bohužel, už je   to tak natočeno. Nicméně skvěle   natočeno.
Obzvlášť bych chtěl vyzdvihnout   výkon hlavního představitele Josefa Dvořáka ,   který svou roli zvládl skvěle jako herec, i   jako kuchař.
Speciálně ve druhém díle má   běžný člověk možnost poznat, jak to vypadá   v kuchyni, když na oběd, snídani, či večeři   přijde třeba třicet, čtyřicet lidí najednou   a v kuchyni stojí JEDINÝ !!! kuchař. To není   filmařská nadsázka. To se opravdu děje. A i   když někdy své povolání nenávidím, díky   pánové Dietle a Filipe za tento náhled na něj.

Rozporuplný a dramaturgicky poměrně   nevyvážený Dietlovský seriál. Prvních 8   dílů je vcelku koukatelných a v rámci   prostředí, v němž se děj odehrává i   zajímavých, titulní píseň je chytlavá.   Ovšem díly 9 - 12 jsou neskutečná nuda,   takřka nic se v nich neděje a s kuchařinou   mají pramálo společného. Ono skoro hodinu   sledovat úvahy o tom, jestli umístit sporák   doprostřed místnosti nebo do rohu, jak jezdit s   vozíkem do zatáčky a nebo kam se zašantročil   špalek není zrovna dvakrát poutavé. A   nezachrání to ani poslední díl, který se   opět více věnuje kuchařskému řemeslu. Navíc   považuji za velkou chybu, že Sváťa Kuřátko   dost často střídal své působiště. Divák si   pak musí co chvíli zvykat na jeho nové kolegy a   za těch pár dílů si nedokáže k vedlejším   postavám vybudovat nějaké sympatie či   antipatie. V době, kdy měl seriál premiéru   jsem ho nesledoval, tudíž atmosféru diváckého   hlasování nemohu do hodnocení zahrnout.   Celkově hodnotím jako slabý průměr, kdyby se   i zbylá třetina seriálu nesla v podobném duchu   jako prvních 8 dílů, dal bych 6 *, takhle je to   pouze 5.

Ve své době věhlasný seriál a to jenom proto,   že se diváci oblbovali údajným hlasováním   pomocí blikání světla v domácnostech. Že je   to totální nesmysl, však bylo každému   šumafuk. Bylo i prozrazeno, že ať se vybralo   pokračování jaké chtělo, v obou případech   se děj během dvou tří minut zase sjednotil.   Inu, proti gustu žádný dyšputát. Hlavně, že   to mělo úspěch. Při dnešním pohledu se   jednalo o příběhy typicky socialistické.   Někdy se odehrávali tak pochyderné zápletky,   že to spíše budilo úsměv. Nereálnost   určutých dějství musí být dnes už   víceméně jasná. Ale co. Jako estráda dobrý a   z nostalgie se lze na to podívat i dnes.

Záčátky v hotelu v Krkonoších ... paráda,   klídek, dovolená, idilka ... dál už je ten   seriál moc pracovní a s odpočinkem nemá už   nic moc společného. Takže od desíti k pěti   ... dávám průměrnách osm.

Někdo mi může tvrdit ,že diváci hlasovali   Možná ti ve studiu, ale podle měření   spotřeby energie. Nic, je to blbost. I na tu   dobu. Snad jen ti herci byli výborní a že si to   užívali. Jinak to vyprávění je místy   trapný. Ovšem na pobavení dobrý, ale jinak   ztráta času.

Viděla jsem každý díl a vždy jsem je hltala.   Rozhodování diváků, jak bude děj pokračovat,   je originální a já jej vítám. Je to takové   zpestření celého seriálu.

Někde jsem četl, že Jaroslav Dietl napsal   šikovně scénář tak, ža ať diváci hlasovali   ano nebo ne, po třech minutách pokračoval děj   stejně. Když jsem si dával pozor na   pokračování po hlasování je to zřejmé.   Jinak před téměř třiceti lety jsem byl ze   seriálu nadšen. Plejáda českých herců v akci   a Josef Dvořák. Když nyní sleduji   několikáté opakování, které bylo jen   vynecháno v ČTV několik let po emigraci   Waldemara Matušky, jsem zklamán. Ještě   prvních šest dílů ano, to bych hodnotil za 8,   další díly za dva, a vychází mi průměr, ke   kterému přidám 2 body za Mistra Dvořáka.

Pohodový seriálek
Jedním souvětím - pohodový seriálek, ve   kterém se nestřílí, nevraždí ani neřeší   nic zásadního, ale přesto, nebo právě proto   se dá na seriál dívat v klidu a pohodě -   prostě situace z obyčejného života jednoho   kuchaře.

V seriálu učinkuje plejáda   výborných herců..., kteří nás zavedou do   kuchyně - mňam - nejradší mam bramborový   salát, řízek, okurku a vepřo knedlo zelo a   tvarohový buchty a... mňam :-)

V době premiéry to muselo být pro televizní   diváky přinejmenším zajímavé, když mohli   sami rozhodovat o tom, jak bude seriál   pokračovat.
To první vysílání si nepomatuju,   byl jsem malý soplivec - bylo mi asi pět   let.Ovšem ta repríza se mi hodně líbila.Ani ne   tak kvůli tomu hlasování, jako spíš to   prostředí té kuchyně, hlavně asi proto, že   jsem už v té době měl s tím také jisté   zkušenosti.

Příběhy Sváti Kuřátka mne osobně nijak   zvlášť nezaujaly ani v době premiéry a   vypínačem jsem tehdy rozhodně necvakala.   Nedávné opakování seriálu jsem zhlédla jen   tak letmo a ujistila se, že to opravdu byla   ptákovina 1. řádu, kterou už vážně vidět   nemusím.