Sedmý kontinent

Pro mnohé depresivní, pro mě vrcholně   popuzující pohled na stereotypní opakování   běžných denních činností, ke kterým nás   nepřímo nutí styl doby, se záměrem vyhnout se   co nejvíc lidskému kontaktu (vzhledem k   nesympatickým hercům-nehercům pro mě velké   plus), aby si divák nebyl schopen vytvořit   jakýkoliv vztah, což je každopádně způsob   novátorský, nicméně pro psychologické drama   vykalkulovaný a umělý. K samotné zápletce -   její společenský význam není v systému, ač   ho Haneke zřejmě viní, ale v lidech, všichni   máme na výběr, možná by Annu s Georgem   udělala šťastnými tuzemská sociální podpora   s minimem na osobu, která by jim rozhodně   zostřila vnímání a připravila napínavé   zážitky, ale jejich hlavní problém spočíval   v naprosté neschopnosti prožívání radosti, za   což by nebylo od věci spakovat do Austrálie i   ty, kteří jim tuto emocionální reakci   nedokázali předat a výsledkem byli lidé   natolik prázdní a bezcenní, že by mně   nestáli ani za nákupní cenu filmového   materiálu, zvlášť poté, co ze své cestovní   horečky nevyjmuli malou Evi. Mám rozporuplné   pocity - umělecká stránka mě neoslnila a   memento má neadresný vykřičník, takže   "jen" zneklidněná mysl, a ta má cenu   60%.