Sedmá pečeť

Personifikovaná Smrt - tajuplná osoba s bílou nehybnou tváří v černé kápi, která se zjevuje středověkému rytíři Blockovi - patří k filmu Sedmá pečeť neodmyslitelně jako klasický kinematografický emblém.

Oproti jiným slavným filmovým fantómům, jako např. Cézarovi z Kabinetu dr. Caligariho, Upírovi Nosferatu nebo melancholickému smrtonoši z filmu Unavená smrt, je tento přízrak čímsi mírně „polidštěn". Tato Smrt má své drobné slabostí, ráda hraje šachy, pohrává si se svými obětmi, zlomyslně se baví strachem, který u smrtelníků její příchod vzbuzuje. Své vyšší poslání však koná s neúprosnou důsledností. Krátký odklad, který Smrt udělí rytíři na jeho přání, posloužil Bergmanovi k nastolení zásadní existenciální otázky po smyslu života. Na ni hledá odpověď Block ve chvíli, kdy selhává jeho víra v Boha, a proto se utkává se Smrtí v předem prohrané šachové partii.

I když svůj život prohraje, v prodlouženém čase se mu dostane poznání o síle lidské lásky, s níž se setká v rodině potulného kejklíře Jofa. Mystická scenérie, která se na konci filmu vyjeví vizionářskému Jofovi, v níž „kmotra Smrt" vleče na horizontu soumračné krajiny průvod nebožtíků, je slavným bergmanovským záběrem. Tato podivuhodná vize se záhrobní komikou však nevzbuzuje u Jofa děs, ale osvobodivou úlevu.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

V obnovené premiéře uvádí AČFK klasické dílo světově proslulého švédského tvůrce Ingmara Bergmana Sedmou pečeť (1956, FP 38/66). Je obdivuhodné, že tato alegorická „road movie“, zasazená do středověkého Švédska, zmítaného morovou epidemií, neztratila ani po téměř pěti desetiletích nic ze své působivosti. Snad je to dáno také tím, že ačkoliv se autor ve filmu zamýšlí nad zásadními existenciálními otázkami bytí a nebytí, používá k tomu jazyk srozumitelných symbolů. Ostatně celý snímek, zpracovaný v duchu středověké morality, vypovídá o fascinaci prostotou v tom nejlepším slova smyslu. - Rytíř Antonius Block se vrací po deseti letech z křižácké výpravy domů a jeho mysl je rozbouřená úvahami nad smyslem života a meditacemi o úloze Boha v něm. Když se mu zjeví Smrt v podobě bledého muže v kápi, vyzve ji k šachové partii. Nejedná se mu o odvrácení svého neodvratitelného konce, nýbrž o to, aby získal čas k pochopení mechanismu světa a aby se dozvěděl ještě něco o lidském údělu a o jeho všemocném vládci, o němž stále více pochybuje, tedy o Bohu. Brzy zjistí, že Smrt je jen prázdná intrikánská loutka a že všechny odpovědi lze nalézt pouze v životě samém. Této jednoduché filozofii intuitivně rozumí jak Blockův zbrojnoš Jöns, který o dobru nepřemítá, ale činí je, tak potulní herci Jof a Mia, jež zachraňuje jejich vzájemná láska. Z jejich rodinného štěstí má možnost nakonec těžit i rytíř samotný. Nad mlékem a lesními jahodami nachází smíření se životem, aby pak s klidem v duši mohl směle vykročit vstříc jediné jistotě, jež na člověka ve světě čeká. – Podkladem k Sedmé pečeti se stala Bergmanova jednoaktovka Malba na dřevě, v níž se autor inspiroval vzpomínkami na dětství, kdy na něj jako na pastorova syna hluboce působily středověké kostelní malby, plné fantazijních a expresivních výjevů. Řada z nich, jako například obrazy rytíře hrajícího šachy se Smrtí či Smrti podřezávající pilou strom, jsou ve filmu doslovně citovány. - Sedmá pečeť se spolu s expresionistickým Večerem kejklířů, kontemplativními Lesními jahodami a Hosty večeře páně, řadí do tzv. Bergmanovy černé série, v níž se po předchozích úsměvně laděných snímcích tvůrce obrátil k tíživým problémům samotné podstaty lidské existence. – Název je odvozen z Bible ze Zjevení sv. Jana (kap. 8), týkající se Apokalypsy: „A když [Beránek] otevřel pečeť sedmou, stalo se mlčení na nebi, asi na půl hodiny…“
-pp-, Filmový přehled 2004/6