Sbohem, Sabato

Sabata pomáhá skupince mexických   revolucionářů ukrást vozový náklad zlata.   Sabata tentokrát s tváří Yula Brynnera, což   vyvolalo docela zmatek, neboť ve stejnou dobu   vtrhnul do kin ještě další snímek 'Návrat   Sabaty' (1971), kde si ho opět zahrál Lee Van   Cleef. A co víc, snímek je považovaný za   třetí díl série. Tak kdo je tedy pravý   Sabata? 'Název 'Návrat Sabaty' na takovou   otázku určitě odpovídá. Yul Brunner však   předvedl Sabatu o něco drsnějšího a celý   snímek, jako takový, se daleko více   přibližuje k atmosféře a vůbec konceptu   spaghetti westernu. Snímek obsahuje jak   brutální scény násilí, tak i zábavné   momenty. Ani dlouhé pohledy a divácké   očekávání, co se bude dít, samozřejmě   nechybí. Snímek má dokonce i o něco   rychlejší tempo a větší důraz na dějství.   Ale i tak to přesto všechno vytváří dojem,   jakoby tomu přeci jen ještě něco chybělo.   Každopádně snímek dokáže fanoušky spaghetti   westernů uspokojit, byť něco, co vytvářel   Sergio Leone, nelze očekávat.

Poslední díl trilogie a diskutovat, zda bal   lepší pan Cleef nebo pan Brynner je zcela   zbytečná. Oba mají své a nedá se jim upřít.   Horší je ten fakt, že ani jeden z filmů mne   moc nebavil a tento poslední to byla pořád   stejná a obehraná písnička. Děj skáče jako   splašený, scénárista zbytečně kombinuje, a   celé je to takové nedomrlé. Tu košili, co měl   Sabata na sobě chci a hotovo. Dávám za ni   dvacet. Další za profi přístup a občasné   pousmání. Ale podruhé to opravdu nechci.