FDb.cz > Šakalí léta (1993) > Tisk

Šakalí léta (1993)

O muzikálové komedii Šakalí léta, kterou natočil jako svůj celovečerní debut Jan Hřebejk, se v době jejího uvedení v roce 1993 hovořilo i psalo takřka jako o věrozvěstovi nových obzorů polistopadové kinematografie. Výlučnost filmu byla dána především jeho žánrovým ukotvením - od nestárnoucích Starců na chmelu (1964) Ladislava Rychmana se v tuzemsku žádný muzikál v pravém slova smyslu nenatočil.
Scénář napsal Petr Jarchovský na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha ze sbírky Jak potopit Austrálii (1986). Retrokomedie se odehrává v roce 1959 v pražských Dejvicích zastíněných symbolicky i skutečně socrealistickou budovou hotelu International s pěticípou hvězdou na špici. Bezproblémově poklidnou hladinu života zdejších rodičů, dětí, ale i číšníků, esenbáků, papalášů a jejich paniček rozčeří vpád rock'n'rollu personifikovaného výstředně ohozeným „cizincem odnikud" zvaným Bejby (pohybově výborného Martina Dejdara nazpíval Jan Kalousek).
Hřebejk s Jarchovským v komedii „o marném souboji častušky s Radiem Luxembourg" záměrně o 50. letech nevypovídají tak, jak je tehdy vnímali ti, kteří je prožili. Nahlížejí na tuto dobu již soudobou, a tedy zprostředkovanou a „idylicky" přetransformovanou optikou, díky níž mohou takřka abstrahovat od veškerých temných politických kontextů a soustředit se především na oslavu rajcovní muziky, generační rebelie a s ní spojené mladistvé touhy po svobodě.
Šakalí léta vedle klasických muzikálových scén výrazně využívají i estetiku videoklipu. Choreografie tanečních čísel přitom nezapře slavné vzory: úvodní rvačka mezi Dejvičáky a Suchdoláky připomene bitky Tryskáčů se Žraloky z West Side Story (1961), zaznamenat lze také několik přímých odkazů na Formanovy Vlasy (Hair, 1979). Bezprostřední „hanspaulskou" pečeť snímku dodávají písničky Ivana Hlase, jenž napsal hudbu i texty a několik jich nazpíval místo Jakuba Špalka, představitele číšnického učně Edy.
Čtyřmi Českými lvy oceněný muzikál se v pozdějších letech dočkal i několika jevištních adaptací.

Tomáš Seidl
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

režie:
Jan Hřebejk

hraje:

Martin Dejdar (Bejby), Jitka Asterová (Milada), Josef Abrhám (Prokop), Jakub Špalek (Eda Drábek), Jan Semotán (Kšanda), Jiří Ornest (Přemek), Anna Kreuzmannová (tetička), Pavel Janoušek (Neumann), Josef Oplt (zpěvák), Saša Rašilov (Peterka), Zdeněk Vencl (Babka), Václav Chalupa (Hamáček), Václav Jakoubek (Petykoluna), Raoul Schránil (vrchní), Václav Koubek (Edův bratr), Radek Holub (šéf cizí party), Zuzana Michnová (Peterková), Petr Zenkl (hráč na vibrafon v hotelovém orchestru), Petra Špalková (role neurčena), Linda Rybová (role neurčena), Jan Urban, Václav Šindelář, Sylva Tománková (Alena Prokopová), Jan Kačani (Reddy), Petr Braťka (Marína), Iveta Pavlovičová (členka bandy)

námět:
Petr Šabach (povídka ze sbírky Jak potopit Austrálii), Petr Jarchovský, Jan Hřebejk, Ivan Hlas

scénář:
Jan Hřebejk (technický), Petr Jarchovský

kamera:
Jan Malíř

hudba:
Ivan Hlas

výprava-architekt:
Zbyněk Hloch, Jan Tobola

kostýmy:
Katarína Hollá

střih:
Jan Mattlach

zvuk:
Ivo Špalj (mix), Marek Hart

vedoucí produkce:
Pavel Šolc

produkce:
Jiří Ježek

dabing:
Anna Geislerová (Alena Prokopová), Jan Potměšil (Neumann)

mluví:
Anna K (zpěv Milady [píseň Motýl])

zpěv:
Jan Kalousek (Bejby), Leona Machálková (Milada), Ivan Hlas (Eda Drábek), Kateřina Buriánková (Alena Prokopová), Josef Pilař (Reddy), Jan Fiala

text písně:
Ivan Hlas, Josef Pilař

choreografie:
Josef Prouza

II. kamera:
Miroslav Souček

masky:
Aleš Kocián

zástupce vedoucího výroby:
Ivana Kvapilová

asistent režie:
Jana Jiříčková

asistent kamery:
Libor Brůha

pomocná režie:
Jan Křížek

tanec:
Pavel Dvořák, Petr Franc, Radek Balaš, Jindřich Baránek, Karolina Bičíková, Roman Daniel, Marie Felixová, Ladislav Fišer, Pavel Foltýn

trikové snímky:
Boris Masník, Jiří Milfait, Miroslav Šnábl, Pavel Kryml, Jaroslav Kolman, Václav Krejčík, David Krejčík

nahrál:
Nahlas

asistent produkce:
Jana Veselá

vrchní osvětlovač:
Stanislav Klika