Robinson Crusoe

Nejlepší zpracování Defoova románu.
I když povinné sovětské   filmy pro školní mládež v   dobách totalitních byly   často "utrpením",   vždy tento výraz rozhodně   neplatil. Naopak, na Robinsona   Crusoe sovětské výroby jsem   chodila ráda a viděla jsem   ho asi třikrát. Moc se mi   líbilo, že příběh filmu   je velmi přesně podle knihy,   a i jako školou povinná   holčina jsem obdivovala   práci maskérů, kdy z   představitel hlavního hrdiny   byl na začátku mladíček,   později se stával stále   zralejším mužem a v době   svého vysvobození (po 27   letech, 2 měsících a 19ti   dnech - i to je přesné   narozdíl od jiných   předělávek slavného   románu) byl již zestárlý   muž se šedivými vlasy a   vousy. S dojetím jsem vždy   sledovala scénu, kdy Robinson   přijde o věrného   čtyřnohého přítele a   naopak s úsměvem, kdy se   snaží civilizovat Pátka.   Krásné bylo, jak Pátek   chtěl zkoštovat pavouka a   Robinson mu vysvětloval, že   je to fuj, co se nejí:-) I   když - třeba by to nebylo   až tak špatné   pošušňáníčko:-)

K filmu jsem se   snažila na mezinárodní   databázi dohledat informace,   doufám, že jsem se strefila   do toho správného.   Originální název by měl   znít v transkripci ruského   jazyka takto: "Zhizn i   udivitelnye priklyucheniya   Robinsona Kruzo" - pokud   jsou tam chyby, předem   prosím o schovívavost. Rok   výroby je 1972 a hlavní   představitel Robinsona Crusoe   Leonid Kuravlyov. Pátka   představoval Irakli   Khizanishvili.

Vzpomínám si, že film   byl výborně nadabován do   češtiny, ale nepamatuju si,   kdo Robinsonovi propůjčil   svůj hlas. Možná mi poradí   někdo ze čtenářů   "pamětníků":-))))

Nejen hodně pozitivní ve   své laskavosti filmová verze   známého románu   literárního autora Daniela   Defoa, ale také neobyčejně   upřímná ve své okázalosti   na psychologii člověka   nuceného se smířit s   nepřízní osudu. Leonid   Kuravljov pojal svou roli až   tak neskutečně přirozeně,   že se po divácké stránce   dá s Crusoem ve všem plně   soucítit. Občasný stav   šílenství, navíc   překračují své hranice, se   u takového filmu jen tak   nevidí. Po psychologické   stránce je například   geniální scéna se sedícím   Robinsonem v dešti v ručně   vyrobeném člunu s ohromného   kmene stromu, který stále   stojí na zemi, ve kterém za   šíleného smíchu vesluje.   Když se ale později dějově   objeví domorodec, kterému   dá jméno Pátek, duševně   se naprosto změní.   Samozřejmě k lepšímu. A to   i myšlenkami. Dialogové   scény se tedy dostavují   přirozeně až příchodem   Pátka do děje, což   okamžitě dostává jiný   ráz. Atmosféra je jinak   hodně poklidná, takže bez   sebemenšího náznaku   dramatizace, což u   sovětského dobrodružného   filmu není nic neobvyklého,   neboť politicky se sovětský   film nesměl podobat tomu   západnímu. Převážně je   tedy vše odvyprávěno   především obrazem, takže   divák je jen něco jako   pouhý pozorovatel. Občas je   něco slovy proloženo   vypravěčem, což ničemu   neškodí. Těžko říct jak   tehdy, ale dnes je   diskutabilní použitý   soundtrack. Klasická   symfonie, navíc za použití   tvorby Antonína Vivaldiho,   jako jednoduchý hudební   podkres všeho dění spíše   neochvějně unavuje. Ale zase   to tím dostává onen   komorní ráz. Sovětští   tvůrci do filmové podoby   zpracovali mnoho světových   literárních děl a ve   většině případů vcelku i   zdařile. Robinson Crusoe je   jeden z nich.