Rašomon

Nechtělo se mi věřit, že je rok vzniku 1950!!   Naprosto skvělá kamera, práce se světlem... a   z příběhu vyprávěného ze třech, resp.   čtyřech pohledů, mrazí. Jediné co mi vadí -   je to strašně uvřeštěné. I když to patří   k výrazovým prostředkům doby/prostředí, mě   to prostě iritovalo.

No ačkoliv je dokola opětován, tak mně osobně   připadal nejslabší. Nejvíc mě bavila scéna   za deště v rozvalinách, ale Sedm samurajů nebo   Krvavý trůn je daleko lepší.

Myslel jsem, že už mám na ten afektovaný styl   hraní ve starších japonských filmech   vybudovanou imunitu a nebudu se nad ním   pozastavovat. Tentokrát toho ale na mě bylo   nějak moc a překvapivě zrovna u velkého   Mifuneho. Jinak je ale tenhle slavný film, který   Kurosawu celosvětově proslavil, bravurně   natočený po technické stránce, hlavně   záběry a pohyby kamery je radost sledovat. Taky   nápaditě vystavěný příběh i poselství,   které nese, si zachovávají dodneška   naléhavost. Podobenství o tom, jak nám závoj   ješitnosti a iluze subjektivního pohledu   zabraňují vidět události ve skutečném   světle, jak nezdolná protože bezděčná je   naše snaha ospravedlňovat především sama   sebe. Zajímavé je, že každý ze tří   hlavních vypravěčů popisoval svou roli v   příběhu tak aby jeho čest utrpěla co nejmíň   a přitom se vždycky označil za vraha.

Dokonalý film od mistra Kurosawy. Dojem, který   ve mě vyvolal trval hodně dlouho. Kromě práce   kamery a režijního vedení herců, je zde   myšlenková provázanost lidské zkušenosti,   pokud jde o bolest, citové ztráty a   nenávratnost prožitého ,kterou Kurosawa i v   tomto svém filmu z roku 1950 dokáže zviditelnit   filmovému divákovi.