Ran

Velkofilm v japonském stylu   se skoro Shakespeareovskou   tématikou. Rodinná tragédie   vede ke krvavé válce.   Výkony japonských   představitelů se nám mohou   zdát až křečovité. Je to   však jiná kultura se kterou   se osobně rád často   seznamuji.

Akira Kurosawa uměl natočit   umělecky velmi hodnotné   snímky a tento není   vyjímkou.Ve své době byl   oskar,který obdržel plně   zasloužený.Očima   současného   pozorovatele,který má rád   filmy o historii asie,musím   podotknout asi toto:zdlouhavé   a občas nudné scény,hlavně   na začátku,lepší druhá   polovina, úžasná herecké   představení hl. postavy   Hidetary i ostatních,skvělý   dabing zvláště pana   Vl.Brabce,občas jsem si   připadal jak v divadle kdy je   rozehráno drama o jednom dvou   hercích na pozadí   krásné,tiché a smutné   krajiny.

Japonsky pomale, ale naplnene   nadhernymi obrazy, ktere   ukazuji silu barevneho filmu.   Bodlo by sice kapku prokratit,   ale jinak velmi dobry film od   japonskeho Mistra Kurosawy.

Jeden z nejpůsobivějších   filmů, jaké jsem kdy viděl,   a údajně jeden z   nejlepších všech dob.   Kurosawa ve svém vrcholném   díle převedl na plátno   příběh Shakespearova Krále   Leara, narozdíl od něj   nepoužívá květnatý jazyk,   ale obraz. Kompozice,   kostýmy, barvy, bojové   scény, hudba, vše naprosto   dokonalé. Plné hodnocení   nedávám ze dvou důvodů:   zaprvé jsou mi reálie a   vzorce chování prostředí   velmi vzdálené a ne vždy   srozumitelné, zadruhé   některé symboliky a   ponaučení působí příliš   akademicky. V každém   případě jeden z MUST SEE   filmů.

Ran
Patří mezi 501 filmů,   které musíte vidět.
Nominace na Oscara:   Nejlepší výprava a   dekorace, Nejlepší kamera,   Nejlepší režie. Oscar za   Nejlepší kostými.
Od   Kurosawi jsem viděl jen   "Sedm samurajů" a   až teď Ran. Podobně jako   jeho předchozí snímek, i   tento byl strašně moc   zdlouhavý a místami tak moc   nudný, že jsem se ho chystal   vypnout. V globálu, když   jsem si pak vše zpětně   vybavoval, nebyla tam nakonec   jediná scéna, která by se   dala vynechat a i přes tu   strašnou délku působí   dobře.
Ran je takovou   režisérovou verzí na   Shakespearova Krále Leara po   Japonsku. Místo dcer zde   máme syny, ale jinak   ústřední motiv zůstává   zachován. Vše vznikalo v   době, kdy už režisérovi   bylo 75 let.
Já   osobně jsem si nenašel   žádné ponaučení, nic.   Žádná z postav mi nebyla   sympatická, a to ani hodný   syn, jelikož se všichni   místy chovali jako blázni.   Pana Hidetora jsem neměl rád   už vůbec, a ani trochu jsem   mu nepřál, aby dopadl   dobře. Co se stane s jeho   říší, to mi bylo fakt   úplně jedno. Už bych se na   to znovu nepodíval...

Mě osobně Kurosawa vůbec   nesedí, má strašně pomalej   způsob vypravění,navíc   japonská legenda a celkově   jejich myšlení je na hony   vzdáleno evropě (i když   tři zlomené šípy máme i u   nás, že...). Nejvíce se mi   líbily bojové scény, ty   byly barvité a pěkně   podkreslené hudbou, takový   malý náznak moderní   asijské kinematografie. Ale   jinak opravdu nic moc,   snůžky jakýchsi dialogů   či monologů který určitě   měli svoji hodnotu ale já si   z nich nepamatuji zhola nic   :-((( Což napovídá jak   jsem se u sledování snímku   zabavil.