Radioaktivní sny

Bláznivý příběh v hutném klubovém   postapokalyptickém sci-fi s prvky noiru a   rockové hudby 80. let. Mohla to být parodie, ale   zůstalo to u zábavného dobrodružství, které   se nebere příliš vážně. Motorkáři,   rockeři, kyberpunkeři, mutanti a jedna obří   krysa k tomu. Osazenstvo je tedy honosné a mezi   takovými se ocitnou dva mladíci, svým způsobem   odkojení detektivními romány, kteří se   vydávají za zábavou, dívkami a sexem, aby si   nakonec hráli na detektivovy z těchto románů.   V centru všeho dění jsou klíče od jaderného   arzenálu s poslední jadernou bombou, o kterou   mají všichni zájem. Celkově je to kýč jako   bič, ale díky neonovým barvám, typickým   maskám a kostýmům, rockové hudbě v podání   Sue Saad, která se zde dokonce osobně objeví,   což by se daná scéna dala počítat i jako   její videoklip, to prostě v rámci čisté   nostalgie při vypnutí mozku nezklame. On už ten   soundtrack s typickou hudbou osmdesátých let se   dá považovat za naprostou pecku   Nejzajímavější na tomto filmu je přítomnost   Michaela Dudikoffa v roli jednoho z mladíků,   který ve stejném roce natočil i svůj   úspěšný film „Americký ninja“ (1985),   ovlivňující jeho setrvání u akčního   žánru. Při porovnání obou filmů je zde   opravdu k nepoznání. Snímek je tedy   neočekávaně zábavný, ale paradoxně komická   hodnota jde jaksi stranou. Humor jako takový tu   prostě není, což je asi největší problém   celého filmu, když už je tu akce zatraceně   málo. Každopádně ve své době to byl ve   videopůjčovnách na VHS obrovský hit, a to se   počítá. Takže v dnešní době je třeba k   tomu přistupovat s nostalgickou   duchapřítomností. Nepřemýšlet nad logikou,   ale prostě si jen užívat nejrůznější   eskapády, každý neonový, či jinak   nasvícený, obraz, nostalgický design a hudební   hity 80. let.