Putování tučňáků

Každým rokem, tisíce tučňáků císařských opouští jistotu jejich hlubokého oceánu a putují stovky mil přes zrádný a odpudivý arktický ledovec, aby se mohli rozmnožovat. Hrdinné odolávají teplotám hluboko pod bodem mrazu a nesčíslným dobrodružstvím.

Podívaná na jejích putování očima Luca Jacquetse je plna humoru, plná odvahy malých tvorů vzdorovat drsné přírodě, plná záhad a tajemství. Putování císařů je výpravný snímek o jejich hrdinné námaze pro přežití.

Vedeni instinktem, pod tíhou zrádného ledu, putují přes Jižní kříž, jsou vedeni neomylně za svým tradičním stylem rozmnožování – po rituálech námluv plných spletitých tanců a delikátních manévrů, doprovázených disharmonickými zvuky extatických namlouvacích písní – se spárují do monogamních párů a páření může začít...

Dny jsou stále kratší, počasí čím dál krutější. Všechny samičky mají nezkrotnou vůli, vydrží až katastrofální podmínky, aby mohli snést své vejce. Zvládnou být několik týdnů bez potravy, a vydávají se nazpět k oceánů plnému ryb, který je vzdálen přes 200 kilometrů. Cesta je velmi riskantní, plná hladových leopardích tuleňů…

Samci zůstávají na místě, aby ochránili nakladená vajíčka, které ochraňují neustále svými končetinami. Jsou vystaveny teplotám kolem –40°C a neustálým přílivům polárního větru…

Po dlouhých měsících, kdy tučňáci nic nejedí, se začínají vajíčka líhnout. Jednoho dne se mládě vyklube do bílého světa, se svými zásobami mládě přežije pouze 48 hodin. Pokud se jeho matka opozdí s přinesením potravy, mládě zemře…

Jakmile je rodina opět pohromadě, role se mění, matky zůstávají s čerstvě narozeným mládětem. A všichni dospělí tučňáci ochraňují mláďata před útoky predátorů. Čím se počasí otepluje a ledy začnou prskat a tát, tím častěji mohou dospělí tučňáci opakovat svou cestu pro jídlo, které čítá několik stovek kilometrů a opakují ji do té doby než jsou mláďata schopni sami se potopit do hlubokých vod Antarktického oceánu.

Stojící hrdě na ledové ploše, vypadají jako ztělesnění síly a existence. Láska a solidárnost se spojuje v heroický boj pro nový život.

Dokumentární snímek Luca Jacqueta Putování tučňáků zachycuje nelehký úděl tučňáků císařských, kteří se rok co rok, přesně v den podzimní rovnodennosti, vydávají na dlouhý pochod od pobřeží do vnitrozemí Antarktidy na místo zvané Oamock. Film spojuje přírodovědný dokument s dějovými prvky a téměř v pohádkové formě vypráví, co všechno musí tito odolní tvorové překonat, aby nevyhynuli. Když tučňáci dorazí na místo shromáždění, věnují se námluvám, milostným tancům a páření. Po měsíci samice snese vejce, předá je otci a vydává se na dlouhou cestu zpět k oceánu. Musí se nakrmit, aby měla dost potravy pro očekávaného potomka. Po svém návratu převezme vylíhlé mládě do své péče a k moři se vydá vyčerpaný otec. Celý cyklus končí osamostatněním narozených mláďat a návratem k oceánu. – Tvůrci strávili třináct měsíců v Antarktidě, aby mohli protagonisty pozorovat a natáčet v přirozeném prostředí. Ze získaného materiálu vznikl dramatický, smutný i komický a místy též krutý snímek o zrození, nezdolné vůli k přežití, odpovědném rodičovství, ale i o nebezpečí, vyčerpání a o nelítostné smrti. Strhující záběry, těžící z fotogeničnosti ptáků, provází antropomorizující a možná až příliš patetický komentář představující jednu ptačí rodinku. – Dílo, které patří do řady obdobných francouzských dokumentů, slaví překvapivý komerční úspěch nejen ve své vlasti, nýbrž i v americké distribuci.
-kat-, Filmový přehled 2005/11