ZE VZPOMÍNEK „PANÍ KNĚŽNY“

Na natáčení Prstýnku v pozdějších letech vzpomínala představitelka paní kněžny – Vlasta Fabiánová. Natáčení provázelo několik „karambolů“, mezi něž patřila také kobylka, na níž kněžna Andresová ve filmu jezdí. Paní Fabiánovou vůbec nechtěla poslouchat a ačkoliv již běžela kamera, která odvíjela cenný filmový pásek, přesto stále nechtěla poslechnout a vydat se na cestu. Vlasta Fabiánová nakonec na kobylku zamlaskala, což byl ten správný povel, ovšem ona se rozeběhla tak rychle, že pro změnu nebyla k zastavení. Ačkoliv to vypadalo poměrně hrůzostrašně, když se před paní Fabiánovou objevila zeď obory, přirozený reflex zafungoval také u zvířete a kobylka se v poslední vteřině zastavila. Vlasta Fabiánová jí přelétla přes hlavu a skončila ve vysoké trávě. Z jejích krásných sametových šatů zbyly po pádu pouhé cáry. Naštěstí filmoví kostyméři pracovali rychle a již za tři dny bylo možno záběr natočit i s novým knížecím oděvem.

V jiné scéně se paní kněžna koupe v rybníce. Teplá letní noc je pouhou filmařskou iluzí, ve skutečnosti vládl chladný podzim a teplota vody činila maximálně kolem osmi stupňů. Režisér Martin Frič nabízel paní Fabiánové dublérku, avšak statečně odmítla a sama do vody vstoupila. Ledová voda herečku bodala do celého těla, protože – jak milovníci tohoto filmu jistě vědí – paní kněžna se koupala nahá. Záběr byl natočen, avšak paní Vlasta svou hereckou statečnost ošklivě „oskákala“. Ze špinavé vody dostala hnisavý zánět do břicha s vysokými horečkami. Za války nebyla k dispozici antibiotika, její zdravotní stav se jevil jeden čas téměř beznadějně. V době náletu na Prahu roku 1945 ležela Vlasta Fabiánová v nemocnici. Přežila jen zázrakem – jednak ošklivou infekci, jednak i samotný nálet, neboť nemocnice také dostala zásah. Po této hrozivé zkušenosti odešla z nemocnice na revers domů k rodičům. Naštěstí se posléze začala rychle zotavovat. Premiéry Prstýnku se však nezúčastnila.

Zpracováno dle:
MIHOLA, R.: …BYL TO GIGANT – MARTIN FRIČ A JEHO FILMY, nakladatelství Petrklíč, Praha, 2005, 1. vydání

Pamětníci, jmenovitě můj otec (*1933), vzpomínají, že tato na dnešní poměry celkem nevinná komedie byla tehdy v kinech mládeži nepřístupná. Nezletilí hoši si proto nalepovali falešné kníry a děvčata si vycpávala poprsí, aby vypadali starší a mohli si tak užít kouzla, zakázaného pro ně dobovou prudérií.