FDb.cz > Prstýnek (1945) > Tisk

Prstýnek (1945)

Námět filmu režiséra Martina Fiče o milostné epizodě urozené paní a muže z lidu, tajil v sobě nejedno choulostivé dějové úskalí, ale také i nebezpečí falešné sentimentality. Že se tak nestalo o to mělo v první řadě zásluhu humorně scénáristické zpracování povídky "Prstýnek" Ivana Olbrachta z knížky "Devět veselých povídek z Rakouska i z republiky" (1927), kterýžto fakt byl tehdy utajený, neboť autor námětu žil ve vynuceném odloučení od všeho kulturního dění ve Stříbrci u Třeboně.

Námět se nevyhýbal satiře šlehající společenské mravy druhé poloviny 19. století a v dialogu ani břitké, leckdy dvojsmyslné ironii. Režisér Martin Frič toto pojetí ještě podepřel svým režisérským zpracováním, nikdy nepřekročil meze vkusu, ač mnohé situace byly vyhraněny na samé ostří , kdy od ironie ke kluzkosti byl skutečně "jenom krok".

Režijní pojetí pochopili i ostatní spolupracovníci i s oběma kameramany. Ti dovedli dát zvláště četným scénám v přírodě náležité obrazové kouzlo a choulostivým záběrům kamery vkus. Do celkového rámce zapadá též nádherná hudba Emana Fialy. O žádoucí ovzduší se přičinili i oba architekti, jimž byl nápomocen veltruský zámeček i se svým parkem a barokním bohatstvím.

Zkušená Fričova režijní ruka projevila se plně i v hereckých výkonech. Nejvýraznější je poctivý a trochu furiantský vesnický chlapík Jan Sochor, sytě ztělesněný Otomarem Korbelářem. Ze svého vztahu ke kněžně nevytlouká kapitál a její prstýnek je jedinou vzpomínkou na romantickou epizodu. Korbelář, který je ve filmu ve třech životních podobách, vyjádřil všechny rysy Sochorova charakteru mistrovsky. Kněžnu, podléhající smyslnému zmámení chvíle a později úzkostlivě vychovávající svého syna, podala Vlasta Fabiánová s kouzlem toužícího mladého ženství i rodovou ušlechtilostí v zralém věku.

Slibným objevem se zdál být Zdeněk Dítě, který se zde představil v úloze mladého knížete. V tehdejší nouzi o milovníky měl tehdy předpoklady, aby se uplatnil v českém filmu. V stejně příznivém světle se objevila rovněž debutující Naděžda Vladyková jako Sochorova milá a později žena. Zaujala tehdy diváky svou přirozenou hrou a příjemným zjevem.V obou jmenovaných případech to byl důkaz toho, že se výrobci nemuseli obávat uvádět na plátno nové tváře.

Jana Dítětová v úloze nejstarší Sochorovy dcery vytvořila zase typ bodré venkovské naivky a přímo navázala na úspěchy svých minulých postav. V podružných úlohách vesměs mírně satiriky zahrocených se výtečně uplatnili zvlášť Růžena Šlemrová, jako dobrácká kněžnina společnice, František Smolík, vkusně karikující zchátralého šlechtice, Jaroslav Marvan v novém humorném charakteru venkovského faráře, Jindřich Plachta jako osobní lékař, Darja Hajská, Vladimír Řepa, Jaroslav Seník, Ferenc Futurista, Alois Dvorský a jiní. Film se líbí dodnes, protože je to v jádru humorně - ironická dobová filmová anekdota, se zajímavými hereckými výkony, která nejen pobaví každého diváka, nýbrž i svou satirou a místy trochu peprnou ironií se strefí tam, kam míří.  Autor: Asmodej

režie:
Martin Frič

hraje:

Otomar Korbelář (Jan Sochor), Marie Blažková (Sochorova druhá žena), Naděžda Vladyková (Sochorova první žena), Hermína Vojtová (Sochorova první tchyně), Vlasta Fabianová (kněžna), František Smolík (kníže Ferdinand Andres), Zdeněk Dítě (Robert, mladý kníže), Jana Dítětová (Baruška Sochorová), Růžena Šlemrová (baronka), Jindřich Plachta (doktor), Jaroslav Marvan (farář), Vladimír Řepa (lesní), Ferenc Futurista (kočí Václav), Ella Nollová (kořenářka), Bolek Prchal (obecní strážník), Alois Dvorský (zvoník Čejka), Jaroslav Seník (kastelán), Jiří Vondrovič (myslivec), Ota Motyčka (kostelník), Ludmila Skleničková (komorná na zámku), Karel Šmíd (nadlesní), Emil Bolek (hajný), Bedřich Bozděch (komorník Filip), Milka Balek-Brodská (služka na faře), Antonín Soukup (starosta Maečan), Darja Hajská (starostova žena), Karel Veverka (venkovan), Miloš Šubrt (venkovan), Emanuel Hříbal (venkovan), Josef Steigl (venkovan)

námět:
Ivan Olbracht

scénář:
Josef Neuberg, Josef Hlaváč

kamera:
Václav Hanuš, Julius Vegricht

hudba:
Eman Fiala

výprava-architekt:
Štěpán Kopecký, Ferdinand Fiala

kostýmy:
Bohumil Sochor

střih:
Jan Kohout

zvuk:
Miroslav Prokeš

vedoucí produkce:
Václav Dražil

výtvarník:
Oldřich Novotný

odborný poradce:
Josef Matěj Gottlieb