Proměna

Každého by asi vyděsilo, kdyby se ráno probudil a zjistil, že se proměnil v ohyzdný hmyz. Přesně to popsal v jedné své povídce Franz Kafka. Příběh již zaujal mnoho filmařů, jeden přepis pochází i z Ruska a zaujme hlavně svým výtvarným ztvárněním.

Známá Kafkova novela, která zachycuje narůstající děs člověka, jenž po probuzení zjišťuje, že se proměnil v ohyzdný hmyz, již zaujala řadu filmařů, mezi nimi též ruského divadelního režiséra Valerije Fokina. Jeho původní profese je patrná, i když skýtá pro film obohacující prvky. Fokin se ve spolupráci s kameramanem Igorem Klebanovem zaměřil především na výtvarné ztvárnění příběhu. Střídají se zde záběry ponuré, téměř černobílé tonality (hustý déšť stékající po okenních tabulkách a padající kolem podmáčených, oprýskaných stěn) s bohatě prosvětlenou barevností starosvětského pokoje. Otázku fyzické lidské proměny řešili filmaři různě: od doslovně pojednané proměny přes její záměrné nezobrazení až k variantě předložené tímto filmem. Režisér se totiž rozhodl zavrhnout jakékoli trikové možnosti a proměnu hmyz pojal výhradně pantomimickými prostředky: Jevgenij Mironov přesně odpozoroval pohyby hmyzu a zvětšil je v měřítku příslušejícím lidskému tělu. Když jej poprvé spatříme překvapeného svou proměnou, leží na zádech a prsty na rukách i nohách kmitá stejně jako za záda položený hmyz. Záhy zapojuje jakoby brouci pohyb všemi končetinami, zejména předními. Nenavozuje představu ohyzdného pavouka, ale bezbranného, ustrašeného brouka (však je také v posledku něžně oslovován jako štěnička či hovniválek). Lezení po stěnách a stropu, vydávání pisklavých zvuků namísto řeči je pak jen úlitbou atraktivitě zvoleného pojetí.
(jš)
katalog 1.Festivalu nad řekou

Kafkova povídka Proměna (1912) byla již několikrát zfilmována. Naposledy zaujala ruského divadelního režiséra Valerije Fokina, který svůj přepis dedikoval již nežijícímu českému kolegovi Petru Léblovi. Na rozdíl od režisérů, kteří se vyhýbali zpodobňování fyzické proměny obchodního cestujícího Samsy v brouka, Fokin nechává vynikajícího herce Jevgenije Mironova hrát jeho tělesnou deformaci. Umocňuje tak beznadějnost Samsovy situace a neodvolatelnost jeho bytostné degradace, pod níž se podepsal jak despotický otec, tak nenáviděná práce i absence životního cíle. Samsa, deptaný zhnusením vlastní rodiny, si uvědomuje marnost existence ve světě bez lásky a soucitu. Fokin klene film do metafory totálního vyobcování jedince ze společnosti, do obrazu sebezničující samoty. V souladu se surrealistickým duchem předlohy tu hrdinovy vnitřní reflexe zastupují snové vize tryskající z vrstev jeho podvědomí.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora